Rozhovor s Romanem Šmuclerem, lékařem a majitelem firmy Asklepion

Je lékařem. Ale také podnikatelem a moderátorem. Také se velmi kriticky vyjadřuje k úrovni tuzemského zdravotnictví. „Centrální nákupy ve zdravotnictví u nás tradičně přinesou zdražení nákupů,“ tvrdí například. Ale zároveň naznačuje řešení a možnosti, jak by zdravotnictví mohlo být lepší a srovnatelné se světem.

Kdy jste si řekl, že chcete být stomatologem? Dívat se hned lidem, jak se říká, na zoubek?

Já chtěl studovat všeobecnou medicínu, ale i přes samé jedničky mi to za socialismu nedovolili. Tak dnes krom stomatologie nahlížím i do jiných oborů – dermatologie, chirurgie, onkologie. Člověka beru jako celek a popravdě se na mně lidé obracejí častěji s mnohem nepříjemnějšími problémy, než jsou nepěkné zuby. Třeba cévní nádory u dětí nebo kožní nádory, složité náhrady zubů a tak. Je toho dost a ani nemám potřebu hledat na lidech další problémy krom těch, o kterých mi sami řeknou, a s tím neváhají (smích).

Čeho si na krásné dívce či ženě všímáte nejdříve – chrupu, či jiných předností?

selfp

Já tohle vyučuji. Muž se zběžně podívá do očí a pak prohlédne celou postavu. Žena mapuje trojúhelník mezi očima a ústy. Já nejsem výjimka, dělám to tak, jako všichni muži.

Co vás přivedlo k myšlence založit firmu Asklepion?

Mě k tomu dovedlo zoufalství. Chyběly nám moderní technologie, tak jsem je koupil, zadlužil se a zároveň prosadil systém, jak si vše budou lidé hradit mimo zdravotní pojišťovny. Pokud bych měl technologie, které pro pacienty potřebuji, v klidu bych si bádal ve fakultní nemocnici. Jenže mnoho potřebných věcí tam nemají dodnes, a lidé jsou nemocní teď a tady, nemohou čekat. Také nemáme problém v Asklepionu finančně motivovat lékaře, aby se snažili být naprosto skvělí, a nemáme ani problém je poslat kamkoli na zkušenou.

Jste předseda stomatologů. Jaký je váš názor na stav českého zdravotnictví? Proč je dnes lékařů a sester nedostatek?

Lékařů a sester by bylo dost, ale máme nesmyslné omezení přesčasové práce. Lékaři často zbytečně slouží na odděleních, kde by v noci nikdo nemusel být. Stačilo by, aby jim pořádně zaplatili za práci přes den a nepočítala se výjimečná návštěva v noci, když se něco stane. No, a pak musejí být nepřetržité provozy typu „emergency“ nebo „chirurgie“, ale těch nám v Česku stačí tak asi polovina z toho, co teď máme. Pak ještě racionálně udělovat úkoly, třeba lékaři „klofají“ do počítače dlouhé zprávy, jistě by to do jisté míry mohl dělat třeba středoškolák.

Vlastníte také nemocnici v Nové Vsi pod Pleší. Zde se staráte i o onkologické pacienty. Co vás k této aktivitě inspirovalo?

Stát nemocnici privatizoval a já chtěl, aby tam zůstala dobrá medicína a vše se rozvíjelo, tak jsem do nemocnice investoval s tím, že asi peníze nikdy zpět nedostanu, ale vzniklo něco, co má hluboký smysl, a i o tom podnikání je.

Jak vnímáte podnikání v oblasti zdravotnictví? Změnilo se podle vás hodně za tu dobu, co se mu věnujete?

Já byl u počátků privátní medicíny, která se dramaticky rozvíjí a vyvíjí k lepšímu. Velká část našeho zdravotnictví ale pokračuje v socialistickém modelu státní zdravotní služby a je potřeba změna k systému zdravotních pojišťoven jako v Německu. Tomu se nevyhneme a pak bude lépe.

Co je vám nejbližší z profesních aktivit, kterým se věnujete?

Nejbližší je mi právě ta kombinace, to, že dávám dohromady lidi a zkušenosti z medicíny, podnikání, médií a třeba školství. Máme hodně velkých specialistů a pak je potřeba taky někdo, kdo to propojí, a to jsem já.

Jak vnímáte nové technologie ve zdravotnictví? Je v něm možné uplatnit převratné inovace, o nichž se obecně hovoří ve všech odvětvích ekonomiky? Jak vidíte centrální nákupy ve zdravotnictví?

Centrální nákupy ve zdravotnictví u nás tradičně přinesou zdražení nákupů. Kdyby to bylo dobře, tak by byl nejlepší socialismus s centrálním plánováním, ale není. Jen konkurence snižuje vstupy a brání korupci. Nevěřím, že úředník v Praze udělá super obchod, já tedy určitě budu raději pro sebe nakupovat sám. Jinak technologie zdravotnictví naprosto změní, my se na to v Asklepionu chystáme, včetně robotizace, bude to velké!

Říká se, že zdravotnictví je černá díra na finance. Na druhé straně se ale zvyšuje délka lidského života a také se dají léčit choroby, které byly nedávno smrtelné. Jak to vidíte vy?

Zdravotnictví je schopné utratit vždy všechny peníze a hezky to zdůvodní. Někdo musí dělat nepopulární rozhodnutí, co se bude platit ze společné a co ze soukromé kapsy. To se u nás ale neděje. Tak máme ke škodě pacientů mnohem horší zdravotnictví než země, mezi něž geograficky a historicky patříme – tedy Německo a Rakousko. Je ale naprosto efektivní, takže řeči o zlodějnách jsou urážkou zdravotníků. Je jen velmi štědré, ale vesměs na špatném místě.

Může také zdravotník odpočívat? Co vás nejvíce potěší?

Jak kdo. Dnes spousta mladých lékařů prostě nebude pracovat více než čtyřicet hodin týdně, a pokud po nich chcete, aby se něco učili, musíte jim dát náhradní volno. A pak jsou lékaři, kteří pracují pořád. Všichni ale mají podobné platy. Musíme si zvyknout, že jako v USA bude mít kvalitní lékař třeba šestkrát vyšší hodinový plat. A pak se mnozí „přetrhnou“, aby byli na vysoké úrovni a pacienti je měli rádi. Lidé se musí naučit, že není lékař jako lékař. Toho dobrého je lépe více zaplatit jako třeba za lepší potraviny. No, a vyplatí se za ním jet i nějaký ten kilometr navíc.

Byl jste na mnoha stážích v zahraničí. Jak byste srovnal naše zdravotnictví se zahraničím? Jak vidíte například nástup tradiční čínské medicíny?

Naše zdravotnictví je na vysoké úrovni, ale proti Německu a třeba USA to zas taková sláva není, jak si tady myslíme. Čínská medicína je ostuda, která ukazuje, že u nás rozhodují politici a známosti, ne odborníci. Ve světě by se nikdo na „čínskou medicínu“ neptal. Medicína je jen jedna. Žádná čínská tradiční medicína neexistuje. Ale pokud chce někdo rozvíjet „čínské léčitelské tradice“, nic proti tomu, jen si to nepleťme s medicínou.

Co byste chtěl ještě dokázat?

Mně se v životě vyplatilo reagovat na to, co přijde. Dlouhodobé plánování nemá smysl, nevíme, co bude. Mojí snahou je být na tom fyzicky i mentálně tak, abych držel kontakt s absolutní špičkou. Co přesně ale budeme dělat za tři roky, vím, co za deset, neřeším.

Děkuji za rozhovor.