V Sudetech chystáme světový unikát. Osmý div světa (II)

Dokončení rozhovoru s Jitkou Kantovou, spolumajitelkou rodinné firmy Skloart
Oba dva jste s manželem aktivní i v jiných oblastech. Zabýváte se charitativní činností a společenskými událostmi. Čemu všemu se věnujete?
Říkám, že máme vlastně tři firmy: výrobu vitráží, o níž jsem mluvila, pak spolek Za záchranu kostela sv. Jiljí a za třetí bojujeme proti hlubinnému úložišti radioaktivních odpadů. Na dva lidi až moc. Tyto aktivity se vzájemně prolínají a doplňují. Spolek, jehož hlavní činností byla ochrana drobných památek a hledání historie zapomenutého kraje Sudet, zachránil z ruin Vochlickou rozhlednu a několik drobných památek. Jeho hlavní činností však byla záchrana kostela s gotickým presbytářem. Za těch deset let se udělalo neskutečně moc práce. Vydali jsme knihu pověstí na podporu oprav, organizovali jsme festivalové dny, koncerty, brigády, zajistili světový rekord, sháněli jsme dotace na památku a tu pak zpřístupnili turistům. Chtěli jsme však také změnit atmosféru našeho venkova. Chtěli jsme, aby si lidé začali více všímat svého okolí, zvelebovat je a zkrášlovat, protože krajina, památky i vztahy dostaly po válce a následné diktatuře v naší oblasti velké, těžko se obnovující rány. Měli jsme pocit, že se nám to i daří, na obnově památek začaly spolupracovat různé skupiny lidí, což bylo úžasné.
A ta třetí aktivita?
Ve chvíli, kdy se však objevila zpráva, že vedle našich obydlí mají postavit největší stavbu století – hlubinné úložiště radioaktivního odpadu, tak my s manželem jsme se veřejně postavili za ochranu naší přírody a našich domovů proti jaderné lobby, udělali jsme si u několika místních politických skupin, které měly určité finanční a politické zájmy, několik nepřátel. Atmosféra vstřícnosti, kdy jsme začali opravovat památky, už se nikdy nezopakuje. Zato se však všechny tyto negativní i pozitivní vlivy zajímavým způsobem odrážejí v mé autorské tvorbě, a mnohým povrchním lidem tak způsobuji v jejich hodnocení potíže.
Co vás vedlo k tomu, že jste se pustili do záchrany kostela sv. Jiljí v Libyni u Lubence v okrese Louny? V jaké fázi se to nyní nachází? V kostele plánujete otevřít unikátní vitrážové muzeum evropského významu. Jaké další plány máte s tímto kostelem?
Kostel jsme před deseti lety získali za korunu. Měl již demoliční výměr, který se však díky tomu, že obec neměla peníze, naštěstí nikdy nerealizoval. Podařilo se nám jej staticky zabezpečit, zastřešit, udělat vykopávky, objevit slovanské pohřebiště pod kostelem a objevit hrobku Strojetických. Obnovili jsme sakristii, presbytář, okna, podlahy, omítky. V kostele připravujeme jedinečné vitrážové muzeum. V jeho podkroví je regionální muzeum. A to vše díky mnohým drobným či větším dárcům, podporovatelům a sponzorům. Dnes je kostel již během turistické sezony zpřístupněn. V oknech je zachycen vývoj uměleckého sklenářství od nejstarších dob po současnost. V hlavní lodi připravujeme světový unikát – osmý div světa. Bude to obrovský prosvětlený strop. V pozůstalosti po vitrážníkovi panu Kabešovi z Karlových Varů jsme získali vitráž Ukřižování Ježíše Krista. Tuto vitráž sejmul v padesátých letech z dnes již neexistujícího kostela v jedné obci v Doupovských horách. Naše firma ji zdarma zrestauruje, a vrátí ji tak do Sudet. Což bude hodně symbolické. Na kostele nám ještě chybí vnější omítky a vybavení interiéru muzejními artefakty. Chtěli bychom hlavně do kraje a památkám vrátit život, a to dnes na venkově může jen turistický ruch.
Kdybyste měli možnost si znovu vybrat, rozhodli byste se jít znovu do podnikání? Ve stejném oboru, či v něčem jiném?
Nevím. Rozhodně bychom jako zaměstnanci měli jednodušší život. Mohli bychom si jej více užívat, měli bychom více času se věnovat rodině. Ale jestli bychom byli spokojenější, nevím. Jsme s manželem lidé, kteří chtějí vylepšovat svět, a vždy to bude tak trošku naivní, vždy by to byl asi nějaký boj s větrnými mlýny.
Jaké jsou vaše plány do budoucna? Máte ještě nějaký sen, jejž byste chtěli realizovat?
Řekla bych, že tato doba je zvláštní, a proto si žádné plány nedělám, vše se rychle mění, než si uvědomím nové věci, už je to zastaralé, neustále mám pocit, že za časem kulháme. Chtěla bych hlavně tento rok zdárně oslavit pětadvacet let firmy a deset let spolku, což se bude slavit 24. a 25. srpna. Tím i všechny, koho zaujal náš příběh, zvu. Budeme pořádat různé workshopy, máme pozvanou úžasnou hudbu, budeme mít výstavu šperků a samozřejmě budou exkurze po dílně a obchodu, komentované prohlídky kostela. A pokřtíme naši knihu – 25 let s vitráží.
Děkuji za rozhovor.