Zákaz prodeje za podnákladové ceny narovná trh s potravinami

Pomohl by zejména tradičnímu trhu. Dlouhodobě ho totiž ničí cenová politika velkých řetězců, kde se často objevují produkty, jejichž ceny jsou pod výrobními náklady. Zrušení dumpingu by zároveň přineslo více peněz do státního rozpočtu, na výsledných nákladech spotřebitelů by se přitom výrazněji nepodepsalo.
Prodej potravin za podnákladové ceny lze už téměř čtvrtstoletí považovat za jeden ze zásadních problémů českého maloobchodu. Týká se přitom zhruba pouze pěti procent veškerého sortimentu. Jde zpravidla o základní komodity jako máslo, mléko, cukr či mouka. Řetězce touto dotovanou cenou nalákají zákazníka na konkrétní produkt, přitom ale výrazněji zdraží ostatní sortiment, který jim vzniklou ztrátu kompenzuje. Průměrný nákup na této prodejně je tak pro spotřebitele ve výsledku stejně dražší než v případě nezávislého trhu, kde se lze setkat s umírněnou cenovou politikou a zároveň zde neexistují podnákladové ceny. Spotřebitelé však na extrémně nízké ceny základních komodit stále slyší, což značně škodí právě tradičním českým obchodníkům.
Zákazem podnákladových cen by tak došlo k jednoznačnému narovnání trhu, a to hned v několika rovinách. Nejen, že by nadnárodní řetězce již nemohly tyto praktiky používat, zároveň by se eliminovala snaha velkých dodavatelů poskytovat tradičnímu trhu zboží za vyšší cenu než u řetězců. Při vyjednávání o cenách se totiž dodavatelé často odkazují právě na podnákladové ceny, za které řetězce údajně jejich produkty prodávají. Ve skutečnosti však takoví dodavatelé pouze nabízejí zboží pro tradiční trh za vyšší ceny než u řetězců. Při zákazu dotovaných cen by tak tato argumentace dodavatelů vymizela a tradiční trh by mohl rázem požadovat po dodavatelích stejné ceny, jaké mají k dispozici nadnárodní řetězce. Současná těžká pozice českého tradičního trhu by se tak významně zlepšila.
Zákaz prodeje za podnákladové ceny by neznamenal ani velký problém z hlediska nákladů pro spotřebitele. Právě díky tomu, že se týká pouze některých základních komodit, které zpravidla nejsou příliš nákladné. Při zrušení dotovaných cen tak může výsledný měsíční náklad domácnosti stoupnout při běžné spotřebě o maximálně 50 korun, což v souhrnu nebude hrát nikterak výraznou roli.
Další výhodou zákazu podnákladových cen by byl také vyšší výnos pro stát. Prodávání pod náklady totiž znamená i nižší odvody na DPH. Podobné praktiky navíc jinde ve světě de facto neexistují, standardem je prodávání zboží za nákladové ceny, proč by to tedy v případě Česka mělo být jinak? Regulace existují pro všechny obory, není tedy důvod, proč by neměly platit i u prodeje potravin. Konkrétně zákaz dotovaných cen by znamenal, že se českému tradičnímu trhu dostane stejně výhodných podmínek jako zahraničním řetězcům.
Roman Mazák, předseda Družstva CBA CZ