Rozhovor s GABRIELOU DLOUHOU, majitelkou a zakladatelkou firmy Gabbi
Dnes se věnuje výrobě ručně vyráběných bot a kabelek. Je to pro ni výzva. Původně se věnovala modelingu a prošla si soutěží MISS ČR. Ze světa modelingu odešla a stala se podnikatelkou. Říká, že mladí lidé, co chtějí něco dělat a snaží se o něco, musí překonat spoustu nesmyslných zákonů.
Jaké byly vaše sny? Chtěla jste být paní učitelkou nebo rovnou modelkou?
Jako úplně malá holka jsem toužila byt uklízečkou (smích). Později, když jsem začala chodit do školy, chtěla jsem se stát doktorkou jako můj táta a později právničkou. Na modelku jsem si vždy jen hrála, ale nikdy jsem vlastně nepřemýšlela nad tím, že bych si tu roli někdy opravdu vyzkoušela.
V modelingu jste začínala v patnácti letech. Jaké to je do tohoto světa vstoupit v době puberty? Kdy je podle vás na to ideální věk?
Vlastně mi bylo ještě poslední měsíc čtrnáct let (smích). Lidé mě často zastavovali na ulici a lákali do modelingových agentur. Já jsem to nějak vždy odmítala a hlavně moji rodiče. Když mě ale jednou v metru oslovila naše špičková fotografka Lucie Robinson, že by chtěla si sjednat schůzku s mými rodiči, celý ten přístup byl od začátku jiný a já v ní měla od začátku obrovskou důvěru. A tak ještě ten stejný týden jsem podepsala smlouvu s modelingovou agenturou a týden na to už „šlapala“ molo v Londýně na přehlídce. Na začátku to vypadalo úžasně. Vlastně hned na začátku jsem trefila „direct“, takže jsem odletěla na danou práci na jasně stanovené dny. Tenkrát to vyšlo na víkend. Já ani nezameškala školu, což byla hlavní podmínka mých rodičů. Modeling se nesmí odrazit nikterak ve studijním prospěchu. Vydělala jsem si na svůj věk za víkend opravdu krásné peníze a říkala si, super – budu modelka. Jenže takhle to nefunguje. Když začínáte, musíte do světa na delší dobu, pár měsíců, abyste si získala klienty, měla silný book, a to prostě u mne nepřipadalo v úvahu, vzhledem k tomu, že jsem studovala rakouské gymnázium, kde by mě ani neuvolnili. Takže jsem se nikdy neoznačovala za nějakou modelku, jako je to u nás v ČR zvykem. Dávat hned každé nálepku modelka. Spíš jsem to brala tak, že si občas přivydělávám modelingem.
Co vás vedlo přihlásit se do soutěže Miss?
Moje agentura mě přihlásila. Jak už jsem říkala, nemohla jsem moc často vyjíždět do zahraničí, a vlastně ani nechtěla, a tak jsem převážně chtěla pracovat u nás v Česku. A tak mě přihlásila majitelka.
O soutěži Miss kolují různé příběhy, co vám soutěž dala a naopak vzala?
Našla jsem si tam jednu z mých životních kamarádek, naše přátelství trvá dodnes a opravdu v každé těžší životní situaci stojí pevně za mnou. Je to taková ta kamarádka, o kterou se můžete opřít. Super je, že máme úplně stejně staré děti. Vzala mi iluze o té soutěži. Někdy chování některých porotců mi přišla značně neprofesionální, protože mi přijde zvláštní, když jako soutěžící 5 měsíců před finále tuším, kdo bude stát na „bedně“. Cítila jsem jasně favoritky, protože se k nim chovali prostě jinak. Každopádně na MISS vzpomínám jen v dobrém. Byla jsem vlastně poslední ročník MISS ČR. Docela mě teď mrzí, že celoživotní práce Miloše Zapletala a dle mého prestižní soutěž zde v ČR skončila takto.
Cesta modelingem je hlavně o práci na sobě. Co ale dál? Co vás vedlo k tomu, co děláte dnes?
Jak už jsem řekla, nikdy jsem se nepovažovala a netvrdila jsem, že jsem modelka. Vzhledem k tomu, že znám dívky jako je Linda Vojtova, naše top modelka, opravdu bych s tím mým označením modelka byla opatrná. Dnes se tak říká každé hubené holce, co se někde objeví, ale realita je opravdu někde jinde. Za modelku mluví hlavně práce – kampaně a její book. Ne nutně každá, která se objeví po boku slavného sportovce, je modelka. A co mě vedlo k tomu, co dělám dnes? Jednoznačně to, že jsem v životě chtěla něco dokázat sama a hlavně si dávat cíle a překonávat sama překážky, mě dělá silnější. Jako osobu, a to mě na tom baví. Ta výzva.
Stala se z vás podnikatelka. Jak vidíte podnikání v ČR?
Svůj obchod jsem otevřela přesně v den zavedení EET (smích). Upřímně jsem z toho celého našeho systému trochu zklamaná. Mladí lidé, co chtějí něco dělat a snaží se o něco, musí překonat spoustu nesmyslných zákonů, a přijde mi, že se jim spíš hází klacky pod nohy. Já jsem v tomhle střelec, nejdřív jsem začala jednat a až za pochodu si zjišťovala všechny věci, které to obnáší a které musím splnit, kdybych to vše udělala naopak a nejdřív si sedla ke všem těm zákonům a zodpovědně si zjišťovala všechna rizika před tím prvním krokem. Nikdy bych si ten obchod neotevřela.
Kde získáváte inspiraci pro své boty a kabelky?
Mám neskutečně šikovnou slečnu designérku na Balkáně, která má své vize nebo ty mně v rámci spolupráce zpracuje ona. Spolupráce s ní je radost.
Děláte ještě módní přehlídky? Jak moc se změnil od vašich začátků svět modelingu?
Na přehlídky už nechodím od té doby, co jsem začala podnikat. Není čas. Svůj čas dělím mezi práci, svou dceru a ještě k tomu mám dva psy, takže než se někde promenádovat, jdu se raději projít do přírody se psy a dobíjím baterky.
Kde si nejvíce odpočinete a jaké jsou vaše další sny a plány?
Mám to tak, že si nejvíc odpočinu mimo ČR, když jsem doma a mám třeba den volno, stejně pořád něco dělám, doháním resty atd. Takže někde hodně daleko od domova v teple s rodinou a přáteli je mi nejlíp. Nebo ráda jezdím za svou sestrou, ta má děti sice čtyři a do toho zachraňuje svět (smích). Její život je strašně hektický, ale zároveň žije v krásné harmonii a návštěva její rodiny mě vždy dobije. Takže takový večer u ní s kytarami je jak balzám
pro duši (smích).
A další sny?
Víte, nějak mám teď pocit, že aniž bych něco dělala nebo se o něco snažila, osud mi tu další cestu určuje teď sám. Dějí se teď kolem zvláštní věci (smích). Ale asi to tak má být. Teď se nechám sama překvapit, jak se vše vyvine dál.
Děkuji za rozhovor.
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
