V důsledku koronavirové pandemie by stovky tisíc Čechů mohlo přijít o práci, i když to je ale až nejpesimističtější scénář.
Zaměstnavatelé by se měli co nejrychleji přizpůsobit aktuální situaci.
A přijmout z dlouhodobého hlediska efektivní mechanismy, jež mohou tento trend minimalizovat či dokonce zastavit. Nejobezřetnější by přitom měli být především zaměstnanci a zaměstnavatelé v odvětvích ekonomiky, kteří na takový režim doteď nebyli úplně zvyklí. Řeč je především o segmentu cestovního ruchu.
Ve svém počátku epidemie ochromila doručování dodávek z Číny, tamní obyvatelé navíc přestali nakupovat zboží, které nutně nepotřebovali, což pocítili velcí výrobci v podobě trendu tzv. nabídkového šoku. Jejich akcie začaly strmě klesat, což snížilo nákupy i odbyt. To považuju za hlavní riziko pro českou ekonomiku. V ten okamžik se dostáváme do fáze poptávkového šoku. Odbyt se zadrhává, a to, spíš než k růstu cen, vede k jejich poklesu. To se na první pohled může zdát jako pozitivní zpráva, ale opak je pravdou. Zaměstnavatele a podnikatele to bude nutit ke zlevňování zboží, a tím i k osekávání nákladů. Pak už chybí jen krůček k propouštění zaměstnanců. Tato spirála se teď nevyhnutelně roztáčí a je ji třeba zastavit. Jinak budeme v České republice svědky situace, kdy tu budeme mít třeba až statisíce nezaměstnaných.
Už teď by si některá odvětví měla být vědoma, že je současný krizový režim ochromí více než ostatní. Volbou vhodných opatření dokážou omezit možné dopady na minimum. Už teď jasně vidíme obrovské ztráty v segmentu cestovního ruchu. Hranice zůstávají prozatím uzavřeny na neurčito, což v praxi znamená nulový přísun zahraničních turistů do Česka. Složitější to bude se sezónními brigádníky. Ne, že by si vyloženě nedokázali sehnat práci. Spíše jde o to, že si za ni nebudou moci říct tolik peněz, protože razantně ubyde hostů, což se nevyhnutelně projeví na tržbách provozovatelů. To vše se dotkne široké palety poskytovatelů, včetně restaurací, hotelů, průvodcovských služeb i dopravců specializujících se na turistickou přepravu.
Na straně zaměstnavatelů je bezpochyby na místě nastoupení kurzu politiky úsporných opatření. Firmy, obzvláště pokud jsou ze zmíněných rizikových odvětví, musí počítat s tím, že tržby nebudou takové, jaké si předsevzaly. Taková situace nemusí být patrná hned, jelikož jsme v uplynulých letech byly svědky kontinuálního hospodářského růstu a zlepšování ekonomických výsledků. Proto firmy z minulých let určitý polštář mají. Úsporná opatření jsou ale bezpochyby na místě.
Podnikatelé by přesto měli pečlivě uvážit, na jaké oblasti své činnosti tato opatření uvalí. Očividným otloukánkem by se na první pohled mohla jevit sekce marketingu. Marketing ale může být v době, kdy se lidé více obávají o své úspory a zvažují, zda utrácet nebo ne, naprosto klíčovou aktivitou. Z toho důvodu má důležitější roli než v těch bujarých časech. Mnohé společnosti mají navíc tendenci marketing považovat za určitou soft položku, která výraznější omezení snese, což by se jim mohlo nevídaně vymstít. Z minulé krize plyne to poučení, že některé firmy se zaměřily na osekávání nesprávně identifikovaných výdajů. A pak prostě zaplakaly.
Česká republika v současnosti vykazuje jednu z nejnižších měr nezaměstnanosti v rámci států EU i OECD, což by mělo dopady na ekonomiku do určité míry zbrzdit. Zaměstnavatelé ani zaměstnanci by neměli podceňovat sílu monitoringu situace na trhu práce. Přesto míra nezaměstnanosti bezpochyby poroste, což subjekty na obou stranách bude tlačit k zaujímání více aktivního přístupu v této oblasti.
LUKÁŠ KOVANDA, ekonom Czech Fund, exkluzivně pro JenPráce.cz
Foto 1: Pixabay
Foto 2: archiv autora
Sdílet
Hodnotit
Autor článku
