Nejvíc mě nadchnou příběhy, kdy někdo začíná tam, kde jiní obvykle končí

Rozhovor s ONDŘEJEM VIČAREM, řídícím partnerem ve společnosti Genesis Capital Equity s.r.o
Vede tým, který tvoří mnoho zkušených, vysoce kvalifikovaných odborníků se znalostmi investičního bankovnictví, a jenž každou investici považuje za týmový výkon. Přesto ale tvrdí, že své nejlepší životní investice dosáhl sám. Tou byla jeho manželka.
Jaká byla vaše první úspěšná investice?
Víte, my se v Genesis Capital dlouhodobě snažíme jednotlivé investice trochu odosobňovat a vnímat je vždy jako kolektivní práci, a ne jako dílo jednotlivce. Investici pokaždé připravuje tým lidí, rozhoduje o ní tým lidí, a proto není dobré akcentovat pocit, že je nějaká investice jenom něčí a ostatních se netýká. Sice by to asi vedlo k posílení pocitu bezprostřední a unikátní zodpovědnosti daného jednotlivce, ovšem za cenu zvýšení křehkosti celé situace. Jednak je dobré, když nad nelehkými situacemi, které ke každé investici patří, může dát hlavu dohromady více osob, které jsou s danou investicí dlouhodobě a v detailu seznámeny, jednak by jednotlivec nad tou „svojí“ investicí lehce ztratil odstup a bral vše o to víc osobně. A odstup a nadhled je něco, co by si měl investor vždy uchovat.
Nicméně první investice, kterou jsem pomáhal realizovat, byla investice v oblasti závodního stravování GTH Multicatering a mohu říct, že se řadí mezi naše historicky nejúspěšnější. Společnost měla v dobách našeho kapitálového vstupu obrat cca 230 miliónů korun, nyní její tržby dosahují bezmála 1,2 miliardy.
Kolika podnikům vaše investiční společnost pomohla? Co myslíte, že budou potřebovat nejvíce podnikatelé po epidemii COVID-19?
Bylo by zajímavé porovnat dva pohledy – kolik managementů firem by se shodlo na tom, že jim naše akcionářská přítomnost pomohla, s tím, u kolika bychom měli ten pocit my. Věřím, že by se ty údaje mezi sebou v počtu výskytu významně nelišily, ale je dost dobře možné, že by firmy vnímaly náš přínos jinak než my sami a celé to hodnotily z jiného hlediska. My přirozeně velmi akcentujeme ekonomickou a finanční stránku rozvoje investovaných podniků. A ta byla úspěšná u valné většiny z dosavadních více než padesáti investovaných společností. Když ovšem přijde s odstupem na vzpomínky a hodnocení ze strany manažerů, tak často vyzdvihují jiné pozitivní aspekty naší akcionářské přítomnosti. Opakovaně jsem slyšel, že dokud byly akcionářem fondy Genesis, existovala čitelná pravidla hry, která byla jednoduše popsaná a která se dodržovala. Také si mnozí cenili existenci jasně definovaných investičních cílů a časově ohraničený investiční horizont – elementy, které jsou člověku biologicky blízké. Tedy určité podvědomé dlouhodobé projektové podloží celého společného záměru. Tyhle společné záměry jsou jako slézání vysoké hory – je to náročné a dlouhé, ale víte, kam potřebujete dojít, abyste splnil, a to vás po cestě posiluje. Ve třetím sledu oceňovali určitý pocit partnerství, respektu a férovosti, který se snažíme do vzájemných vztahů vnášet. Divili byste se, jak vzácné to ve vztahu akcionář-manažer je!
Avšak pouze chtít a mít hezké vztahy nestačí. Myšlenky a snaha potřebují na své cestě k pokroku další pohonnou hmotu. A tou je kapitál. Ten samozřejmě také umíme v potřebném rozsahu do společností přinést. A kapitál je také to, co budou potřebovat podnikatelé po epidemii COVID-19 velmi intenzivně. Vždyť fakticky veškeré současné veřejné iniciativy lze nakonec zredukovat do snahy dostat do zasažené ekonomiky a jejích jednotlivých stavebních součástek, jimiž podniky jsou, potřebnou likviditu. Aby jí zase začala proudit krev v žilách a celý organismus se zase oživil. Druhá esence, kterou budou podniky potřebovat, bude čas. Proto také paralelně k podpůrným finančním iniciativám vznikají nejrůznější ochranná nařízení a odkladné lhůty, od neplacení daní či nájmů, až po snadnější dosažení moratorií, které zabezpečí jakousi dobu hájení, během které se mohou jednotlivé subjekty vzpamatovat. A třetí věc, kterou budou podnikatelé potřebovat, je trpělivost. Protože všichni museli dočasně upravit své představy o budoucnosti a jen ten, kdo se s tím pružně vyrovná, zvládne krizi nejen přežít, ale třeba v ní i najít dodatečné podnikatelské příležitosti.
Řekl jste, že private equity investice je trochu něco jako manželství na pět let. Proč? Co jsou vlastně přesně private equity investice?
Ano, to jsem kdysi řekl. Po vstupu do kapitálové investice jste totiž se svými partnery – managementy, koinvestory a dalšími subjekty – v průměru na pět let spjati poměrně těsně, v dobrém i ve zlém. Společně a nerozdílně. A stejně tak jako v jakémkoliv svazku platí, že pokud se chemicky nepotkáte, pak je to utrpení i přes atraktivní profil investované společnosti či její dobré výsledky. Samozřejmě platí, že když se firmě daří, je všechno podstatně snazší a vztahy obvykle fungují, ale ani to nemusí stačit. Zažil jsem ohromná dramata a konflikty v kontextu velmi úspěšných investic. Stačila k tomu třeba jen přítomnost více chytrých hlav u jednoho stolu, než by bylo třeba, a konflikt na sebe nenechal dlouho čekat.
Private equity investice jsou investice, kdy se vstupuje do majetkových účastí investovaných společností, s cílem je prostřednictvím předem definovaného záměru dále rozvíjet, zvýšit jejich hodnotu a formou jejich prodeje ve vymezeném horizontu realizovat na investici zisk. Odměnu za rozvoj, růst a zkvalitnění investovaného aktiva. Proto je v tomto ryzím pojetí private equity v zásadě odvětvím užitečným a prospěšným – bez dosažení skutečného rozvoje, tedy například čistou spekulací nebo nějakou fintou, totiž obvykle nedosáhnete požadovaného zhodnocení.
Jak vidíte možnost investování v době během a po uplynutí pandemie COVID-19? Je lépe v současné době být raději opatrný a počkat s investováním nebo začít investovat již teď? Do čeho se vyplatí investovat?
Určitě je dobré být opatrný, pokud nejste investor, který má svou investiční strategii přímo založenou na krizi, restrukturalizaci podniků v problémech a podobně. Ale jinak, mám-li být úplně otevřený, tak nevím. Vždyť upřímně – nacházíme se stále ve vleku celé této věci – přiznejme si, jak dlouho fakticky známe nyní ústřední termíny každodenních odborných i laických diskusí, jako „promoření“, „smrtnost“, nebo samotný termín „koronavirus“. Přes noc jsme se stali „zasvěcenými odborníky“ na termíny, o kterých jsme ještě před chvílí nevěděli, že vůbec existují, a přesto o nich nyní zcela neohroženě, a přitom trochu falešně, každodenně diskutujeme. A úplně stejné je to s investičním odhadem ve vztahu ke zcela nejasným dopadům této pandemické krize. Nejsem si jistý, do čeho konkrétně se nyní vyplatí investovat. Třeba právě do nejvíc zasažených oblastí ekonomické činnosti? A třeba ne. S trochou nadsázky lze říct, že to budu s určitostí vědět, až už bude pozdě to koupit. Vím ale, že v našem private equity světě i nadále platí a bude platit totéž – investovat tam, kde je vize, záměr, kvalitní společnost a kompetentní management do tandemu.
V čem se podle vás změní česká ekonomika a světová ekonomika po pandemii C-19?
Specifické na současné krizi je to, že svou podstatou omezuje primárně pohyb lidí, nikoliv však tolik tok zboží. Proto nepředpokládám, že by například došlo k masivnímu přesunu výroby do lokálního prostředí, s výjimkou určitých základních produktů. Mám na mysli třeba zdravotnický materiál, léky či potraviny, kdy bude v rámci států patrně vyvinut tlak na to být soběstačný, a to nejen co se týká existence dostatečných zásob, ale také při jejich produkci.
Bude zajímavé například sledovat, jaké budou dlouhodobé dopady na přeshraniční cestovní ruch, který je aktuálně zasažen zcela mimořádně. Donedávna to byl zjednodušeně řečeno hvězdný segment a znenadání cokoliv spjato s tímto odvětvím vypadá téměř beznadějně. Ale lze čekat, že až se první vlna paniky přežene, tak tuto oblast bude usměrňovat přirozený lidský svár mezi strachem a odvěkou touhou za poznáním a zvědavostí. Ty měly tendenci vždycky nakonec převažovat, tak snad převáží i tentokrát a lidé začnou zase cestovat, i přes očekávatelnou posílenou regulaci pohybu. Takže v tomto směru bych byl stále optimista, většími změnami v dlouhém období patrně projde spíše cestování spojené s výkonem pracovní činnosti, kde si myslím, že bude významně působit vliv moderních technologií a lidé budou přísnější než předtím ve volbě, kam skutečně musí fyzicky.
Jak velkou roli hrají v případě investování emoce? Jak se to může odrazit v dnešní situaci?
V případě private equity investování hrají emoce roli velkou, ale trochu v jiném smyslu, než jak by se mohlo myslet. Zde potřebujete jiné emoce než třeba na burze. A zejména potřebujete umět emoce využít jako prostředek, jak si získat lidi se kterými chcete vytvářet obchodní vztahy. To je rozhodující, protože private equity je tzv. people business, což řada jiných investičních kategorií není. V našem podnikání nelze být dle mého názoru dlouhodobě úspěšný, pokud nemá investiční kolektiv ve svých řadách osoby, které jsou schopny navázat pozitivně laděné vztahy s často velmi výraznými, zkušenými a mimořádně schopnými osobnostmi. A nabudit prostřednictvím přirozeně působících emocí pocit elementární důvěry. To platí za každého počasí, bez ohledu na to, jestli zrovna kulminuje nějaká krize, nebo ne.
Jaká firma, do níž fondy vložily prostředky, nejvíce vzrostla?
Odpověď hodně závisí na tom, v jakých parametrech bychom ten růst posuzovali, jestli z hlediska tržeb, ziskovosti, růstu hodnoty, nebo třeba v růstu dosaženého tržního podílu či návštěvnostech. Nicméně mezi velmi dynamické firmy patřily třeba AB Facility, Datart, KS Klima-Service, Stangl Technik nebo třeba již zmiňovaný GTH Multicatering.
Pomáháte tvořit svými investicemi podnikatelské příběhy a pomáháte podnikatelům. Který podnikatelský příběh vás nejvíce zaujal?
Nejvíc mě vždy nadchnou příběhy, kdy někdo začíná tam, kde jiní obvykle končí. Mířím tím k situacím, kde lidé formálně v důchodovém věku, nebo dokonce po faktickém odchodu do důchodu, začali podnikat. Po šedesátce, hezky z nuly, pěkně od začátku. Třeba i v oboru, kterému se doposud nevěnovali. Takových příběhů znám několik, jeden jsme před nedávnem dokonce investovali, jedná se o společnost zabývající se službami pro farmaceutický průmysl Quinta Analytica. V těchto příbězích člověk nalezne hodně optimismu, odhodlání, nezdolné lidské povahy a inspirace k tomu, že nikdy není pozdě s něčím začít, tedy jak zpívá Lenny Krawitz „It ain´t over, until it´s over…“.
Čím se mohou investoři ve svých dovednostech zdokonalovat?
Čím déle tuto práci dělám, tím více ji vnímám jako řemeslo. A v řemesle se zdokonalujete, zejména pokud se mu věnujete soustavně a dlouhodobě. Samozřejmě existují určité charakterové rysy, které je dobré mít a určité vlastnosti, které je vhodné upřednostňovat a posilovat, jako například disciplína, schopnost nadhledu či schopnost situačního vnímání. Nebo třeba odhad na lidi. Ale ten se také brousí s časem a zkušenostmi, a právě proto tvrdím, že private equity je řemeslo.
Jak velký rozdíl je mezi investováním v České republice a zahraničí? Kde všude investujete?
Fondy Genesis aktuálně mohou investovat v regionu, který interně nazýváme buďto Visegrád+, kde plus je Rakousko, nebo alternativně bývalé Rakousko-Uhersko+, kde plus je v takovém případě samozřejmě Polsko. Když vezmeme v úvahu, že private equity se od obchodování na veřejných trzích liší zejména v tom, že jednotlivé investice jsou vždy založeny na nějaké exkluzivní znalosti a přidané hodnotě, kterou nedisponuje každý, tedy na určitých bariérách vstupu do dané investiční příležitosti, tak zjednodušeně řečeno platí, že nejbezpečnější je investování na domácí půdě. Čím dál se vzdalujete od svého přirozeného útočiště, kde je opodstatněné si myslet, že máte v investici k dispozici něco navíc oproti vašim konkurentům, tím jste zranitelnější.
Jaká byla vaše nejlepší investice v životě?
Moje manželka.
Děkuji za rozhovor.
Foto: archiv Ondřeje Vičara