Pád komunistického režimu v roce 1989 vyvolal potřebu nastartovat transformační proces a převést centrálně plánovanou ekonomiku na tržní hospodářství. Základním krokem cenové liberalizace, jako jednoho z hlavních prvků transformace, bylo i odstranění záporné daně z obratu u potravin, ke kterému se vláda rozhodla před 30 lety, 24. května 1990. Zrušení této „státní dotace“ potravin vyvolalo jejich jednorázový cenový skok.

Před listopadem 1989 byla v tehdejším Československu daňová soustava poplatná centrálně plánované ekonomice. Klíčovou nepřímou daní byla dnes již neexistující daň z obratu, která vyjadřovala rozdíl mezi maloobchodní cenou zboží a výší peněz potřebných na jeho výrobu. Jejím úkolem tak bylo dosáhnout stability cen, zabránit výkyvům v podobě nadbytku či nedostatku spotřebního zboží, a tím zajistit rovnováhu mezi nabídkou a poptávkou. V případech, kdy hrozila spekulace a růst černého trhu, pak ale nastoupily další mechanismy jako pořadníky či přídělový systém.

A protože poptávku neurčoval trh, ale centrální plán, byla na vybrané položky, takzvané „zboží nezbytné k naplňování sociálních potřeb občanů“, uvalena záporná daň z obratu, která byla ve své podstatě dotací na daný druh zboží. Základní sazebník daně z obratu obsahoval v roce 1989 kolem 1500 sazeb, z nichž bylo přes 400 záporných. Sazby daně se pohybovaly od plus 88 do minus 291 procent. V této době daň představovala asi 35 miliard korun ročně.

Největší podíl na záporné dani měly potraviny. Vláda se rozhodla k nápravě cenové deformace ještě před přijetím scénáře ekonomické reformy, který byl schválen v září 1990. Už v červenci téhož roku tak zápornou daň z obratu odbourala, potraviny přestaly být dotovány a v důsledku toho jejich ceny výrazně stouply.

Zvýšení se týkalo asi 30 tisíc položek a v průměru dosahovalo kolem 25 procent. Cena kostky másla například stoupla z 10 na 16 korun. Lidé od vlády dostali kompenzaci ve výši 140 korun. Nárůst cen způsobil v řadě oborů potíže s odbytem. Příkladem je konzervárenství, jehož útlum po roce 1990 konzerváři mimo jiné přičítali právě zrušení záporné daně z obratu a následnému zdražení jejich výrobků.

V lednu 1991 následovala potraviny celková liberalizace cen, která i díky devalvaci koruny cenovou hladinu posunula dále směrem nahoru. Další nárůst cen pak přišel po zavedení daně z přidané hodnoty v roce 1993.

Cenový nárůst potravin po nahrazení záporných sazeb daně z obratu sazbou nulovou v červenci 1990 byl vůbec nejvyšším zvýšením cen od měnové reformy, která se uskutečnila v roce 1953. Tehdy byla hotovost do 300 korun a vklady do pěti tisíc korun měněny v poměru 5:1, kurz se zhoršoval s výší vkladů až na 50:1.

ČTK