Rozhovor s MICHALEM ŽIŽLAVSKÝM, členem představenstva ČAK a vedoucím její insolvenční sekce

Povinnost k náhradě škody, kterou stát způsobí živnostníkům, podnikatelům a firmám tím, že jim zakáže podnikat, plyne přímo z krizového zákona. Když k tomu stát nepřistoupí dobrovolně, poruší zákon a poškození podnikatelé se mohou domáhat náhrady soudní cestou.

Ve Sbírce zákonů již vyšel tzv. lex covid justice, který přináší změny v insolvenčním řízení, jež reagují na současnou epidemickou krizi. Jak tyto změny obecně hodnotíte?

Když si pomůžu funkcemi semaforu, tak zelenou bych dal mimořádnému moratoriu a možnosti přerušit plnění reorganizačního plánu, oranžovou pozastavení povinnosti dlužníka podat insolvenční návrh a červenou zákazu věřitelských návrhů. Samozřejmě vnímám, že současná krize ekonomicky poškozuje především obchodníky a podnikatele. Výhoda pro jednoho ale vždy znamená nevýhodu pro druhého. Lehkost, s jakou stát zasahuje do bilancí dlužníků a věřitelů mě děsí. Zejména pokud milodary dlužníkům nedává ze svého, ale připisuje je na vrub věřitelům. Pokud se to včas nezastaví, budeme tu mít brzy obří továrnu na výrobu druhotné platební neschopnosti, která bude vyrábět dlužníky z věřitelů a roztočí dluhovou spirálu.

Co Vám mezi nimi osobně naopak chybí?

Nechybí mi nic, spíše mi něco přebývá. Snah o deformaci závazkových a vlastnických práv je příliš. Úplně by stačilo mimořádné moratorium. To chrání podnikatele až po dobu šesti měsíců před věřitelskými insolvenčními návrhy, když svou situaci kvalifikovaně řeší. Zákon právem klade na podnikatele a členy orgánů korporací vyšší nároky než na spotřebitele. Požaduje po nich, aby jednali s péčí řádného hospodáře. Nemají-li příslušnou znalost, musejí se obrátit na někoho, kdo ji má. Když budou podnikatelé a statutáři řešit platební neschopnost svých podniků informovaně, v právním rámci insolvence, a využijí benefity mimořádného moratoria, věřím, že buď udrží v chodu svůj podnik anebo zjistí, že už nemá cenu jej zachraňovat. Ve druhém případě se alespoň zbaví osobní odpovědnosti. Skutečně ale nevidím důvod pro to, aby měli věřitelé zakázáno podávat insolvenční návrhy na dlužníky, kteří svou situaci aktivně neřeší nebo dokonce jen vyvádějí zbytky podnikového majetku a tváří se při tom, že oživují mrtvolu.

Zmínil jste, že podnikatelům nabízí zákon tzv. mimořádné moratorium. Co to konkrétně znamená?

Řešíme to teď ve firmě každý den, protože se na nás jako na insolvenční specialisty obracejí podnikatelé v nesnázích. Mimořádné moratorium funguje jako záchranný člun. V tom člunu se nedá zachránit všechno, ale dá se v něm přežít. Jde o to, zachránit alespoň core byznys, to nejcennější, co dává smysl existenci podniku. Záchranné čluny nejsou pro všechny. Jsou jen pro firmy, které se potýkají s platebními potížemi až v důsledku krize. Těm mimořádné moratorium vytváří časové okno tři až šesti měsíců, ve kterém mohou restartovat svůj byznys, odvrátit exekuce a prodej zastaveného majetku. Jednající osoby si uvolňují ruce pro přednostní placení závazků, nutných k zachování provozu podniku bez hrozby sankcí za zvýhodnění věřitele. Získávají také přístup k privilegovanému úvěrovému financování. Mimořádné moratorium lze nastartovat velmi rychle. Po dobu prvních tří měsíců k němu není potřebný ani souhlas věřitelů.

Zákon má podporovat podnikatele, jejichž podnikání může být dočasně ohroženo z důvodu přijatých mimořádných opatření, s tím, že jim poskytuje ochranu před účinky insolvenčního práva a oddechový čas k tomu, aby veškeré zdroje mohli využít k záchraně svého podniku. Bude nějakým způsobem kontrolováno či přezkoumáváno legitimní vynakládání prostředků, zda skutečně plní zákonný účel?

Ano, a právních nástrojů je k tomu celá řada. Jednatelé a členové představenstev, ale i živnostníci, kteří požádají o mimořádné moratorium, podepisují například čestné prohlášení o stavu jejich podniku. Když se později ukáže, že nebylo pravdivé, ponesou za to následky. Tím to ale nekončí. Podnikatelé si musejí dávat pozor také v průběhu moratoria, protože ze zákona a z justiční praxe plynou ostré meze toho, co se v něm smí a co ne. I když je mimořádné moratorium nový nástroj, existuje bohatá soudní judikatura na vztahy, které se v něm řeší. Neopatrné jednání a překročení zákonných hranic má za následek osobní majetkovou odpovědnost jednajících osob. Ještě větší rizika hrozí podnikatelům a členům orgánů korporací, kteří svou situaci neřeší, nepožádají o mimořádné moratorium, a přesto někomu platí a někomu ne. Ti mohou být stíháni pro trestné činy poškozování a zvýhodňování věřitelů.

Do konce letošního roku nebudou muset povinni podat na sebe insolvenční návrh bez rizika odpovědnosti za škodu způsobenou jeho opožděným podáním a do konce srpna nebudou přípustné ani věřitelské insolvenční návrhy. Znamená to, že zákonné překážky pro podání insolvenčních návrhů odpadnou těmito daty, i když insolvenční situace může i v důsledku koronavirové krize pokračovat po nich?

Ano, je to tak. Změny, které přináší Lex covid justice podnikatelům, jsou dočasné a stanovená data jsou konečná. Pokud nedojde k jejich dalšímu prodloužení, což by vyžadovalo schválení parlamentem, obnoví se po jejich naplnění původní právní stav. Podnikatelé ale budou moci nadále pracovat se standardními nástroji insolvenčního práva. Velký potenciál vidím v předpřipravené reorganizaci, pro kterou mohou živnostníci, jednatelé a členové představenstev získat podporu věřitelů už v rámci dočasného mimořádného moratoria. Na základě svých zkušeností bych rozhodně doporučil pracovat na více scénářích současně a zohledňoval bych při tom lidský faktor. Praxe ukazuje, že ne vše vychází podle ekonomických vzorců a teoretických pouček. Důležitá je nejen kvalita řešení, ale i vazby na reálné decision makery a schopnost zapojit do hry zkušené profesionály, za kterými už něco stojí. Když dva dělají totéž, není to totéž.

Očekáváte po skončení ochranných opatření nějaký dramatický nárůst insolvencí, nebo se stačí podnikatelské subjekty za tu dobu dostat z nejhoršího, a úpadek odvrátit?

To závisí na tom, jak informovaně budou podnikatelé svou situaci řešit. Současná doba na ně klade zvýšené nároky. Mimořádné moratorium samozřejmě vytváří jen právní prostor pro řešení. Ten prostor musí každý podnikatel něčím vyplnit. Neobejde se to bez potřeby restrukturalizace podniků, jejíž podoba bude závislá na situaci konkrétních firem. Tu situaci musí někdo nejprve vyhodnotit optikou dobré znalosti insolvenčního práva a jeho nástrojů a vymezit varianty zákonného postupu. Jinak to bude od samého začátku špatně. Až na základě toho by měli živnostníci, jednatelé a členové představenstev přijímat zásadní a často nevratná rozhodnutí a naplňovat je v praxi. Čeká na ně při tom řada nástrah, protože se nebudou pohybovat ve volném světě solventního byznysu, na který jsou zvyklí, ale v právním rámci insolvence, kde platí přísná pravidla. A neznalost zákona neomlouvá. Řada jednatelů a členů představenstev tvrdě narazí, když nedokáží včas přepnout na paradigma insolvence. Teď se teprve ukáže, jak se v lepších dobách připravili na krizi a kolik z nich obstojí. K nárůstu počtu insolvenčních řízení živnostníků i korporací dojde. Jestli půjde o nárůst dramatický, to se teprve ukáže.

Podnikatelům v pokročilejších fázích reorganizací zákon zase umožňuje požádat o dočasné přerušení plnění reorganizačního plánu. Jak to konkrétně bude vypadat?

V českých poměrech převažují prodejní reorganizace. V principu jde o specifické M&A transakce na půdorysu insolvenčního práva. Podnik projde očistnou lázní, ve které se zbaví starého dluhu. Podnikatel prodá čistý podnik nebo podíl ve firmě, vyplatí z výtěžku alespoň částečně své věřitele a zbývající dluhy mu zaniknou. Jede se podle reorganizačního plánu v insolvenčním řízení, což je soudní proces, kde platí propadné lhůty. Pokud byl reorganizační plán schválený před krizí, nutně vychází z jiného ekonomického prostředí. Jeho plnění dnes v době krize může být obtížné nebo nemožné. Proto lex covid justice umožnil dočasně stopnout lhůty a pozastavit provádění plánů. Pomůže to samozřejmě jen tam, kde lze v budoucnu očekávat změnu situace k lepšímu. Když k tomu nedojde, reorganizace se stejně překlopí do likvidačního konkursu. V některých případech nebude stačit přerušení plnění reorganizačního plánu a bude potřeba změnit jeho nastavení. Je to poměrně složitá záležitost, ale vyplatí se na ní pracovat. Reorganizací není mnoho, ale týkají se velkých podniků s mnoha zaměstnanci a obchodními vazbami na další podniky v rámci dodavatelsko-odběratelských vztahů. Když padne velký podnik, vyvolává to řetězovou reakci.

Zmírnění některých pravidel pocítí i dlužníci v oddluženích zahájených před tzv. oddlužovací novelou. Výpadek příjmu v důsledku koronavirové situace by s sebou neměl nést riziko zrušení schváleného oddlužení. Co to znamená pro přezkoumávání plnění podmínek oddlužení?

Ve starších oddluženích, zahájených do června loňského roku, platí pravidlo, že dlužník musí splatit věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek. Jinak mu soud na konci pětiletého oddlužení nepřizná osvobození od zbytku dluhů. Toto tvrdé pravidlo se nyní zmírnilo tak, že pokud dlužník nedosáhne stanovené hranice jen z důvodu výpadku příjmů v důsledku koronavirové krize, soud mu osvobození přesto přizná. Je to řešení pro poctivé spotřebitele a také živnostníky, kteří před krizí řádně plnili splátkový kalendář.

Budou insolvenční správci a sody schopny rozlišit důvody pro neplnění podmínek oddlužení? Nehrozí nějaký plošný pardon s odkazem na krizi, který by významným způsobem snížil celkovou výnosnost uspokojení?

To je správná otázka. Je samozřejmě rozdíl mezi tím, co je na papíře a co reálně funguje v praxi. Vše závisí na tom, jak budou účinné kontrolní mechanismy. V reálném světě nefunguje perpetuum mobile. Nechceme-li vést jen teoretické úvahy, bude to vypadat tak, že insolvenční správci a soudy budou provádět kontrolu do té míry, do jaké na to budou mít personální a materiální kapacity. Nežijeme ve vzduchoprázdnu a za málo peněz je málo muziky. Počty insolvenčních řízení narůstají, novely insolvenčního zákona přenášejí na insolvenční správce a soudy další a další agendy, ale nikdo neřeší ekonomickou stránku věci. Jen poslední loňská novela zvýšila počty oddlužení na dvojnásobek bez jakékoli úvahy o posílení kapacit správců a soudů. Dnes se bavíme o sto tisících insolvenčních řízeních, z nichž každé má v průměru deset účastníků, takže je to milion osob, které uplatňují v insolvenčních řízeních různé požadavky. A to ani nepočítám související incidenční spory o pohledávky a majetek, kterých je násobně více. A teď nás čeká další nárůst počtu případů. Takže ano, hrozí plošný pardon, pokud veřejná moc nezmění přístup k financování agend insolvenčních správců a soudů.

Proces oddlužení se má otevřít i jednotlivcům s dluhy z podnikání, tedy zejména živnostníkům. Znamená to, že se tím naplňují implementační podmínky tzv. Druhé šance pro malé podnikatele?

Ne, tak to není. Došlo jen k drobné korekci insolvenčního zákona v tom, že věřitelé nemohou živnostníkům bránit v oddlužení. Spotřebitelé měli takovou úpravu už dříve, živnostníci se s nimi jen srovnali. V žádném případě nejde o implementaci směrnice o druhé šanci pro malé podnikatele. Ta nás teprve čeká. Je to koncepční změna s řadou souvislostí, provazeb a dopadů do celého našeho právního řádu. Bude to vyžadovat jemné nastavení systému, pokud nechceme nastartovat druhotnou platební neschopnost. Podle mého názoru by se to vůbec nemělo týkat spotřebitelů, Evropská unie to po nás ostatně nepožaduje, ale jen malých podnikatelů. Řešit implementaci směrnice zrychleným jednáním ve stavu legislativní nouze je nezodpovědný hazard s osudy lidí a firem, který navíc odporuje zákonu. Přesto se o to někteří poslanci s nízkou mírou právního vědomí pokoušeli. Naštěstí to neprošlo.

Předloha přináší i další změny. Soudy budou moci promíjet i ty procesní lhůty, u nichž to nynější předpisy vylučují, například pro podání dovolání, kasační stížnosti a žaloby proti rozhodnutí správního orgánu. Co vše tedy bude možné obecně v insolvenčním řízení s ohledem na daný zákon provádět dále bez omezení, a které úkony naopak budou suspendovány?

Na počátku krize justice pozastavila svůj chod všude tam, kde to vyžadovalo osobní kontakt. Soudy nenařizovaly jednání a insolvenční správci neprováděli přezkumy pohledávek věřitelů a soupisy majetku dlužníků. Ta doba už ale končí, justice se probouzí a soudy nařizují jednání. Je pravda, že Lex covid justice prolomil železné pravidlo, že v insolvenčním řízení není možné prominout zmeškání lhůty. Platí to ale jen dočasně. Ten, kdo zmeškal lhůtu, musí požádat o její prominutí v krátké lhůtě sedmi dnů od zrušení opatření, které mu znemožnilo uplatnit nárok. V insolvenčních věcech to přichází v úvahu u přihlášek pohledávek. Musí pro to ovšem existovat silné důvody. Přihlášku lze podat i elektronicky. Nepůjde-li o skutečně silný důvod typu akutní lékařské péče, nečekám, že by soudy žádostem ve větší míře vyhovovaly. Být věřitelem, moc bych na to nespoléhal.

ČAK Vašimi ústy kritizovala, že vláda se cestou legislativní nouze snaží řešit i problematiku, která přímo s krizí nesouvisí. Co jste měli konkrétně na mysli?

Zkrácené jednání parlamentu ve stavu legislativní nouze může sloužit jen k přijímání neodkladných norem. Je to výjimečný nástroj pro dočasná opatření typu mimořádného moratoria. Nesmí se zneužívat k přijímání běžné legislativy a zákonů koncepční povahy. Část návrhu vlády takový charakter měla, a právě to jsme kritizovali. Ministryni spravedlnosti Marii Benešové slouží ke cti, že naše argumenty zohlednila ještě před projednáním návrhu v poslanecké sněmovně.  Vypustila z něj především koncepční změny exekucí, které měly nulovou souvislost s krizovým stavem. Musím ale říci, že někteří poslanci šli dále než vláda a snažili se pozměňovacími návrhy v podstatě implementovat evropskou směrnici o druhé šanci. To už podle mě hraničí se zneužitím veřejné moci. Stejně jako chirurg musí dodržovat pravidla lege artis postupu a musí vědět, že nemůže operovat nožem, kterým si ráno namazal chleba k snídani, poslanci musejí znát právní rámec své činnosti. Mají dostatečné prostředky na to, aby si potřebné informace opatřili, pokud nejsou právníci. Jejich návrhy sice neprošly, ale v právních kruzích začala rezonovat myšlenka, že je čas zamyslet se podrobněji nad možnými následky zneužití veřejné funkce. Poslanecká imunita se nevztahuje na všechno. Poslanci například odpovídají občanům svým majetkem za to, že při své činnosti dodržují zákon.

Měl by stát nějak refundovat podnikatelům ztráty, které vedou k úpadkové situaci, a které byly přímo spojeny s důsledky mimořádných opatření?

Jsem přesvědčený o tom, že ano. Povinnost k náhradě škody, kterou stát způsobí živnostníkům, podnikatelům a firmám tím, že jim zakáže podnikat, plyne přímo z krizového zákona. Když k tomu stát nepřistoupí dobrovolně, poruší zákon a poškození podnikatelé se mohou domáhat náhrady soudní cestou. Musejí samozřejmě prokázat, že jim vznikla škoda v konkrétní výši právě v důsledku opatření, přijatých státem. Soudy ovšem nerozhodují podle skutečnosti, ale podle prokázaného stavu. Nestačí mít pravdu. My právníci potřebujeme důkazy, a podnikatelé nám je musejí dodat. Příprava žaloby trvá nějakou dobu a krizový zákon má pro uplatnění nároků krátké lhůty. Těm, kdo do toho chtějí jít, už tikají stopky. A ještě upozorním na jedno. Jednatelé a členové představenstev obchodních společností nemají moc na výběr. Když nároky neuplatní, ačkoli škoda vznikla, odpovídají majitelům korporací za to, že sníží hodnotu aktiv jejich podniků. A pokud skončí firma později v insolvenčním řízení, soud jim může uložit, aby nahradili věřitelům to, co nedostanou zaplaceno.

Za rozhovor poděkoval Dušan Šrámek, Česká justice

Foto 1: Pixabay

Foto 2: archiv Michala Žižlavského