„Otázkou není, zda pandemie přijde, ale kdy.“ V různých verzích tahle věta zaznívá pokaždé, když se mluví o příští epidemii smrtícího viru. Naposledy v dokusérii Globální pandemie na Netflixu, která ukazuje, jak je svět připraven na příští pandemii.

Recenze zákona o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 v roce 2020. Hodnocení Ekonomického magazínu: 30 procent

Autor: vláda

Datum předložení: 7. 5. 2020

Natočena byla těsně před současnou krizí a dnes už víme, že realita byla o poznání méně optimistická, než tvůrci seriálu předpokládali. Na druhou stranu nás může těšit, že pandemie koronaviru není tak hrozná, jak ji líčí film Nákaza inspirovaný epidemií SARS z roku 2003, kde máte asi tak pět minut mezi prvním zakašláním a smrtí.

Boj s onemocněním, které odborníci ze Světové zdravotnické organizace nazvali COVID 19, aby si jej náhodou někdo nespojoval s čínským Wu-chanem, ukázal, že na pandemii velkého rozsahu musí být připraveny reagovat nejen zdravotnické systémy, ale rovněž právní řád. Na jednu stranu potřebujete přijímat nezbytná omezení základních práv a svobod, to ale neznamená, že hodíte Ústavu do koše. Česká republika má pro tyto účely ústavní zákon o bezpečnosti, umožňující mimo jiné vyhlášení nouzového stavu. Navazující zákon o krizovém řízení pak říká, jaká práva lze za nouzového stavu omezit.

Zákon o krizovém řízení vznikl po povodních z toku 1997 a mimořádná opatření, která vládě umožňuje přijímat, jsou tím do značné míry poznamenána. Najdete zde možnost evakuovat lidi z míst ohrožených velkou vodou proti jejich vůli, zabavovat majetek, který je možné použít k záchranným a likvidačním pracím. Zákaz podnikatelské činnost je limitován podmínkou, že by ohrožovala nebo znemožňovala provádění krizových opatření. Tvůrci zákona si zjevně představovali něco jako zákaz provozování autobusové linky do ohrožených oblastí, nebo jiná, lokálně cílená opatření, nikoli však vypnutí celé ekonomiky.

I kvůli tomu se možná v zákoně ocitl velkorysý odškodňovací princip, podle kterého je stát povinen nahradit veškeré zásahy proti majetku a škody způsobené v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními. Toho se vláda nejspíš zalekla a pokusila se o úhybný manévr, když přešla na opatření vydávaná ministrem zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví, což první soud označil za nezákonné. Kamenem úrazu přitom nebyly samotné restrikce, naopak, z hlediska zvládnutí nastalé hrozby se soudu jevily jako efektivní. „Efektivita však není měřítkem zákonnosti a účel nesvětí prostředky.“

Podle zákona o ochraně zdraví postupovat nesmíme a podle krizového zákona postupovat nechceme, řekla si vláda a vymyslela zákon o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 v roce 2020. Velmi zvláštní je už tím, že má platit pouze do konce tohoto roku. Vláda jej chce evidentně použít k vyhlašování mimořádných opatření pro případ druhé vlny epidemie. Sněmovna předpis projedná v řádném procesu se zkrácenými lhůtami, nikoli tedy ve stavu legislativní nouze, což taky může znamenat, že to do konce roku ani nestihne. Vyloučit se ale nedá nic, tak se podívejme, co by nás čekalo.

Mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví se mají týkat výlučně Covidu 19. Kdyby náhodou vypukl mor, zákon použít nelze. Omezovat jimi bude možné veřejnou dopravu, zavírat obchody, továrny, holírny i solária, konání veřejných akcí, soukromých zabijaček, návštěvy důchodců a kriminálníků, přikazovat nošení roušky a mytí rukou. Jestli vám to něco připomíná, tak ano, kromě zákazu cestování, který stejně stál na vodě, je tam asi všechno, co už známe. V kombinaci se souběžně předkládaným obcházením zákona při zadávání veřejných zakázek, by vláda měla stejné možnosti jako v nouzovém stavu. Ale bez něj.

Předložení speciálního covidového zákona předkladatelé odůvodňují tím, že zákon o ochraně veřejného zdraví nenabízí v rámci tam vymezených mimořádných opatření dostatečnou škálu nástrojů pro zvládání této konkrétní epidemie. Jinými slovy, je jich tam málo, předpokládá se spíše jejich lokální využití a nikoli celoplošná aplikace a dopady. V tom mají nepochybně pravdu. Pak je ovšem otázka, proč se prostě nevrátit ke krizovému zákonu nebo se nepokusit o jeho novelu, která by více zohlednila celosvětovou pandemii bez ohledu na to, zda jejím původcem je virus nebo koronavirus?

Potřeba rychlé reakce nebo nedostatek obecných zkušeností s koronavirem, které by šlo promítnout do zákona, jak se tvrdí v předkládací zprávě, jistě není to nejdůležitější.  Jako sláma z bot ze zákona čouhá snaha vlády mít možnost zásadně omezovat lidská práva a svobody (a to třeba i odůvodněně), aniž by přitom musela sněmovnu žádat o prodlužování nouzového stavu, jak předpokládá krizový zákon. Opatření ministerstva bude sice podle návrhu následně schvalovat vláda, ale sněmovna vypadne ze hry, což je narušení dělby moci, které v pořádku není, i kdyby mělo trvat jen do konce roku.

– swp, red –

Foto: Pixabay