Má bohaté zkušenosti s širokým spektrem televizních formátů. Režíroval například Vylomeniny s Martinem Dejdarem a Tomášem Měcháčkem, Superšéfa se Zdeňkem Pohlreichem a za svůj krátký film Pravomil získal Českého lva. V reklamě v poslední době pracoval pro klienty jako jsou Bohemia Energy nebo Vinařský fond. Jak tuhle branži ovlivnil covid?

Rozhovor s PAVLEM NOSKEM, reklamním a televizním režisérem

Jaký byl v tvé kariéře minulý rok a na čem zajímavém jsi pracoval?

Opravdu si nemůžu stěžovat. Z televizní tvorby bych vypíchnul pořad Tajemství těla, který běží v hlavním čase na ČT1. Je to studiovka (zábavný pořad pro celou rodinu), a i když na to lidé z mé sociální bubliny moc nekoukají, sledovanost se pohybuje kolem milionu diváků, což je pěkné číslo. Z reklamní tvorby jsou to spoty pro Bohemia Energy s Pavlem Liškou a Markem Danielem, které mě velmi bavily a myslím, že jsou vtipné a některé hlášky doslova zlidověly.

V branži se také dost propírala reklama na Aligátor, českého výrobce mobilních telefonů, která běžela na internetu?!

To byla taková jednohubka, kterou jsme dělali s kamarády. Facebook ji odmítl zveřejnit, protože se v něm podle ní vyskytuje příliš nahoty. Pro nás to bylo požehnání, protože když se něco zakáže, okamžitě to získá mnohem větší pozornost, než by si ve skutečnosti mohl klient dovolit. Vyšlo mnoho článků s přiloženou reklamou, která se vysílala na youtube, kde to zakázané nebylo.

Je nutné říci, že šlo o dívku ve vaně, kterou bohatě zakrývá pěna a my můžeme vidět pouze nahé nohy.

Já jsem osobně velmi citlivý na šovinistické nebo rasistické věci, i když třeba černý humor mám velmi rád. Nelíbí se mi, když je s nahotou pracováno trapně. A myslím si, že tady s ní bylo pracováno cudně. Takže zákaz byl pro mne spíše úsměvný. Ve vyjádření Fb k této kauze stálo, že reklama nesmí obsahovat nadměrné množství odhalené pokožky nebo nahoty.

Přibliž nám, jak funguje pracovní svět režiséra?

Já jsem na volné noze, v současnosti velmi diskutované OSVČ, takže ke mně každá práce přichází přes zazvonění telefonu. Případně mám štěstí, když se potkám s lidmi, kteří si vzpomenou, že zrovna pracují na něčem, co by je vlastně bavilo dělat se mnou. Většinou to na sebe navazuje. Když děláš nějaký projekt, kde si lidé vzájemně vyhovují a je to úspěšné, přirozeně chtějí ve stejném složení pokračovat. Kdybych to měl přepočítat, tak 2/3 mé práce je televizní a zbytek jsou reklamy.

Zaznamenal jsi v minulých letech nějaké tendence v platové politice této branže?

Myslím si, že díky velké konkurenci je neustálý tlak na snižování rozpočtů – víc, levněji, rychleji a to i přes novinové články o tom, jak ekonomika (v čase před pandemií) strašně frčí, je přehřátá a vše je vyšroubované do nebes. Pravdou je, že já jsem ve své praxi nezažil situaci, kdy by někdo přišel a řekl, mám hodně peněz, času a nápadů, jak to udělat fakt skvěle. Je to spíše hodně utažené. Ochota riskovat je malá. Nevím, čím to je. Přemýšlel jsem o tom, zda je to kulturou výroby nebo kulturou společnosti.

Myslím si, že má mnoho lidí zkreslenou představu o tom, kolik peněz lidé ve filmové branži berou.

Ano, týká se to ale celé kultury. Lidé, kteří s tím nemají žádnou zkušenost, mají představu, že ty peníze jsou ohromný a práce je neadekvátně dobře ohodnocena. To je ovšem omyl. Je samozřejmě těžké zobecňovat, protože audiovizuální tvorby je velké množství, ale když se například někdo rozhodne vyrobit umělecký film, který necílí v první řadě na komerční úspěch, ale na nějakou přidanou hodnotu uměleckého charakteru, tak je to výsada lidí, kteří na to buď mají – investují vlastní čas, peníze nebo mají nějaké jiné příjmy, kterými to dokážou saturovat anebo se dokážou velmi uskromnit.

A když se zaměříme na tu reklamní? Mám pocit, že si všichni myslí, že sedíte na pytlech plných peněz.

Těch vyvolených, kteří dosáhnou na velmi dobré finanční ohodnocení, je pár, a jsou to lidé, kteří nejsou omezeni pouze na český trh. Celkově práce na reklamě zabere v průměru měsíc. Přičemž jako režisér jsi většinou placený za natáčecí den. Což je paradox. Když se natáčí více dní, dostaneš víc peněz, ale pro tebe je to snazší, protože na to máš více času. Zatímco, když to musíš natočit za jeden den, dostaneš míň peněz, ale musíš to natočit sakra rychle a sakra dobře, protože každý neúspěch je daleko více vidět než úspěch.

Můžeme prozradit kolem jaké částky se pohybuje plat reklamního režiséra?

Český reklamní režisér je placen zhruba od 80 do 150 tisíc za natáčecí den, ale jak jsem říkal, celkově je to měsíc práce. Tomu všemu ale předchází spousta zakázek, o které se ten režisér uchází, na kterých pracuje a které nedostane. Probíhají tendry, scházíte se s klientem, píšete treatmenty, společně s ostatníma složkama jako je kameraman, producent nebo animátor velmi intenzivně pracujete a přemýšlíte o zakázce v relativně krátkém čase, většinou kolem dvou, třech dnů, musíte ho graficky zpracovat a odeslat. No, a následně se dozvíte, že vám dají vědět až za týden, poté za další týden, no, a nakonec se většinou dozvíte, že jste to nedostal. To je rutina, tak to funguje.

Když udeřil COVID-19, na čem jsi zrovna pracoval?

To si pamatuju přesně, protože ten den jsem točil televizní talkshow Na Pavláska, který běží na Primě s Lukášem Pavláskem. Ráno jsme šli na plac s tím, že můžeme mít v hledišti jen 100 diváků, v poledne už jsme nemohli mít žádné diváky a večer, když jsme dotočili a měli jsme pokračovat v natáčení druhý den, tak nám oznámili, že už nemusíme chodit. Loučili jsme se tedy s otázkou, kdy se asi uvidíme, jak to všechno bude. Poprvé v životě jsem na vlastní kůži zažil – fabrika skončila a jde se domů. Byl to zvláštní pocit.

V jakém časovém horizontu následovalo další rušení zakázek?

Během prvního týdne mi byly pozastaveny jiné dva reklamní spoty, na kterých jsem pracoval. Jeden z nich se odložil a následně zrušil a druhý se odložil a točil se až minulý týden.

Já jsem ale během lockdownu zaregistrovala v televizi reklamu na Bohemia Energy v trošku jiném formátu. Za tou jsi stál ty, ne?

Na to jsem úplně zapomněl! To bylo tak malinký, že to ani neberu jako natáčení (smích). Asi po dvou týdnech se mi ozvali z agentury, že by chtěli zareagovat na karanténní situaci. Nejsem si ale jistý, čí přesně to byla iniciativa, zda agentury či klienta. Každopádně to byla úplně nová zkušenost, jak se může natočit spot v tak vyhrocené situaci, v takové rychlosti a v přísných hygienických podmínkách. Klienti jsou vždy striktnější než stát, protože nechtějí problém či negativní publicitu.

Přišel mi tedy na A4 scénář s tím, že to můžeme natočit maximálně ve třech lidech a musíme dodržovat bezpečnostní opatření, jako rozestupy, roušky apod. Odjel jsem k Markovi Danielovi, kam přijel Lišák a reklamu jsem natočil na iphone, protože tam nemohl být kameraman. Vše potřebné jsme řešili přes telefon, videokonferenci, telefonáty a sms. Když jsem to dotočil, poslal jsem to telefonem do postprodukce. Tam mi poté říkali, jako náhled dobrý a kde jsou data z kamery a od zvukaře?  A když jsem jim vysvětlil, že tohle jsou ta! data, celkem koukali. Kluci jsou ale šikovný a dokázali to skvěle smíchat. Když to běželo v televizi, tak to fungovalo, musíte tomu, ale od začátku přizpůsobit celý koncept.

Předpokládám, že jsi nežádal o finanční pomoc pro OSVČ. Měls doma takzvanou vatu, o které mluvila během pandemie ministryně spravedlnosti Benešová?

Jiný pohled může mít člověk, který žije na malém městě. Řekne si, co děláš, vždyť máš našetřené nějaké peníze, to je v pohodě.  Ale udržet si standard, vysoký nájem, vyšší životní náklady ve městě, to bylo těžké. Určitá finanční rezerva, kterou jsem měl, ovšem covidem zmizela, i když jsme se omezili.

Měl jsi během té doby nějaké obavy?

Prvních 14 dní jsem trávil s rodinou a užíval jsem si to. Ale já jsem člověk plný strachu a obav, takže jsem to furt řešil. Nejen finanční stránku, ale hlavně tu zdravotní. Já jsem se opravdu bál toho, co přijde, jak to může vypadat a co nás čeká, protože zprávy z celého světa se neustále měnily.

Po těch 14 dnech, kdy jsem si odpočinul od práce jsem si říkal, že musím něco dělat, protože nejsem typ na nicnedělání a to nejen kvůli penězům, ale i pro svou psychickou hygienu. Dědeček mojí partnerky byl spisovatel a napsal několik knih a já mám rád mluvené slovo, tak mě napadlo, že jednu vyberu a vytvořím  audioknihu. Sehnal jsem herce, s kamarádem zvukařem jsme to natočili, nechal jsem nahrát hudbu a dalšího kamaráda jsem poprosil, aby udělal obal. Jmenuje se to Jít jen tak, autorem je Lumír Čivrný, čte to Honza Vlasák a já z toho mám hroznou radost. Teď jen řeším, kam to nabídnu ke stažení. Druhý nápad vyšel z toho, že jsem velký hokejový fanoušek a mrzelo mě, že vinou pandemie bylo zrušeno mistrovství světa v hokeji. Vymyslel jsem si přímý přenos z finále, které se nekoná, ale my bychom dělali, že se koná.

Předpokládám, že šlo o zápas Rusko – Česko?

Jojo, samozřejmě. Vyhráli jsme.

Na jaké platformě se to nakonec odehrálo?

Díky kamarádům, se kterými jsem to konzultoval, jsem se spojil s Milanem Kuchynkou, kterému se to líbilo a prosadil to na Mall.tv. Sledovanost byla ok a my jsme si tu legraci velmi užili.

Opatření se uvolnila, pomalu se vracíme do „normálního“ života. Myslíš, že se něco změní?

Reklamy budou vždycky. Akorát si myslím, že tlak, aby to bylo levněji, rychleji a lépe bude ještě větší. Konkurence lidí je velká. Jde o to, kdo to ustojí a jestli bude dávat smysl to v těch podmínkách dělat. A jaký bude svět po covidu? Mně se líbí, co o této krizi řekl jeden z nejčtenějších francouzských spisovatelů Michel Houellebecq: Epidemie koronaviru svět nezmění, neprobudíme se do jiného světa. Bude stejný, ještě trochu horší.

Máš nějaké přání do budoucna?

No nerad bych končil tak pesimisticky takže. Víc odvahy nám všem, protože když se nebudeme bát investovat do dobrých kvalitních věcí, tak se nám bude i v tom stejném, nebo ještě horším světě lépe žít.

No, a já ti přeju, ať ti zazvoní ten telefon.

Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Pavla Noska