Po Sametové revoluci v roce 1992 založili spolu s Ivanem Houskou firmu a o dva roky později dostali povolení k restaurování na pasířská a kovotepecká díla uměleckořemeslná a následně v roce 1999 povolení k restaurování nepolychromovaných sochařských děl z kovu. V červenci odhalili svoji práci na kašně II. nádvoří Pražského hradu.

Rozhovor s PETREM DOUDOU, spolumajitelem firmy Houska & Douda s.r.o.

Firmu jste založili v roce 1992 s Ivanem Houskou. Co vás vedlo k tomu začít podnikat? Jak vzpomínáte na začátky firmy?

Byla taková doba, každý to chtěl zkusit. Začátky byli z dnešního pohledu dobrodružné, volná pracovní doba, občas výlety ve všední dny, různé výstavy a hledání toho správného směru podnikání. Ivan mě nabídl spolupodílnictví v asi dva roky provozované živnosti pasířství.

Proč jste si vybrali tento velmi neobvyklý předmět podnikání?  

Je to krásné řemeslo, kterému jsme se oba vyučili a u něj celou dobu zůstali.

Ve svém podnikání se setkáváte s historií i s technikami, které v minulosti používali staří mistři. Která z těchto technik se vám nejvíce líbí a rád byste ji třeba i obnovil?

Je toho mnoho, kovotepectví, ciselérství, cínařství, ale jsou to techniky, které se vám jen tak nepovedou, jako je dříve používané a velice trvanlivé, zlacení v ohni. Kolega to ale stále zkouší.

Starost o kulturní dědictví by mělo být prvořadé pro každou společnost. Jak vidíte starost státu o kulturní památky a dědictví?

Myslím, že se to posouvá, možná to někde tak nevypadá, ale památek máme tolik, že se nedá zvládnout vše najednou. Od státu peníze do památek jdou, problém je někdy v nastaveném systému čerpání.

Na začátku července letošního roku se konalo odhalení orla Svaté říše římské na vrcholu Leopoldovy kašny na II. Nádvoří Pražského hradu. K vidění byl i původní originál. Jak k této spolupráci došlo? Co pro vás tato spolupráce znamená?

Na hradě pracujeme s přestávkami delší dobu, a to na různých akcích, a jsme za to velice rádi. Byli jsme osloveni Správou hradu do soutěže. Nejdříve jsme získali zakázku na restaurování originálu z roku 1866 a posléze zakázku na zhotovení kopie orla.

Jakožto restaurátoři jsme vytvořili základní figuru orla, složenou z kované ocelové nosné konstrukce a figuru orla z měděného plechu. Uměleckou malbu, zlacení 24car zlatem a stříbrem provedla restaurátorka Dagmar Hamsíková Junková. A právě začátkem července jsme kopii císařského orla umístili zpět na vrchol Leopoldovy kašny.

Čemu všemu se vaše firma věnuje? Je těžké dnes sehnat a udržet si odborníky v určitých starých řemeslech?

Restaurujeme a vyrábíme různé artefakty z kovů, v kolektivu máme pasíře a kováře. Jsou to obory, které v dnešní době nemají specifikované hranice, tak že zahrnují i další dříve samostatná řemesla, jako cínař, kovář, zámečník, kovotlačitel, soustružník, měditepec atd.

Jak se dotkla současná koronavirová krize vašeho oboru podnikání?

V době koronakrize jsme měli nasmlouvané zakázky a provoz byl omezen minimálně. Myslím, že nás to zasáhne až teď, kdy se měli realizovat další práce které se díky výpadku a omezení výdajů odkládají, přesouvají anebo ruší úplně.

Jak se vám podařilo znovu obnovit fungování firmy po koronavirové pandemii? V současné době se velmi mluví o digitalizaci. Je něco takového možné i ve vašem oboru? Jako například v digitální vizualizaci restaurovaných objektů?

Ano architekti s vizualizací pracují a my digitální technologie využíváme například pří dělení matriálu, kdy se požadovaný tvar řeže laserem nebo třeba vodním paprskem.

Jaké nové technologie ještě používáte ve vašem oboru? Máte nějakou realizaci či projekt, který je pro vás srdcovou záležitostí?

Ano, pro mě jsou to práce na kostelech Nanebevzetí Panny Marie a Basilika sv. Václava ve Staré Boleslavi.

Jste v jistém smyslu rodinnou firmou. Jak z tohoto pohledu vidíte budoucnost vaší firmy? Vidíte s kolegou již své nástupce?

Ano, kolega nástupce svého syna má již delší dobu ve firmě, byl i na zkušené v zahraničí, a můj desetiletý syn zatím vypadá, že by ho řemeslo mohlo bavit, občas tady něco kutí a vyrábí, baví ho tepání a tvarování plechu kladívkem.

Je nějaké historické období, které je vám blízké a rád byste ho fyzicky prožil?

Po výtvarné stránce mám rád secesi, řemeslně jsou dokonalé věci z dob renesance a baroka, ale i na gotické zpracování prvků někdy koukáme a kroutíme hlavou, jak to dokázali tak drobně a detailně zpracovat. Doba, ve které žijeme je ale bezvadná, neměnil bych, i když je to dne s všechno strašně zrychlené a uhoněné.

Děkuji za rozhovor.

Foto: Renáta Lucková