Češi se považují za manuálně zručné: malují, natírají a tapetují

Troufnou si ale i na drobné instalatérské práce, jako je oprava kapajícího kohoutku, vyčištění ucpaného odpadu, nebo výměnu vodovodní baterie. A neleknou se ani zdění, montáže sádrokartonu nebo pokládání podlah.
Vyplývá to z průzkumu, který uskutečnila agentura Ipsos pro projekt Fandíme řemeslu. Ten zastřešuje Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR).
„Téměř polovina dotázaných se zároveň domnívá, že výsledek jejich práce bývá velmi dobrý, nebo dokonce perfektní,“ uvádí vědoucí projektu Fandíme řemeslu a většinový vlastník české poradenské skupiny Apogeo Josef Jaroš. „Muži jsou ovšem o svých schopnostech přesvědčeni pevněji než ženy,“ upřesňuje.
Muži si fandí víc, než ženy
Za perfektní nebo velmi dobrý označilo obvyklý výsledek svého úsilí padesát pět procent mužů, ale jen třicet devět procent žen. Že nad ním musí přimhouřit oko, připustili čtyři muži a pět žen z deseti.
Zbytek účastníků průzkumu (pět procent mužů a jedenáct procent žen) přiznal, že v případě potřeby raději shání řemeslníka.
Právě to je ale kámen úrazu a pravděpodobně i jedna z příčin, proč je v Česku kutilství tak rozšířené. Řemeslníci jsou totiž dlouhodobě „nedostatkovým zbožím“ a absolventi základních škol se na odborná učiliště nehrnou.
Sehnat řemeslníka je oříšek
Že je shánění řemeslníků obtížné, jsou přesvědčeni čtyři z pěti Čechů (přesněji osmdesát jedna procent). O něco lépe se to daří mužům (sedmdesát osm procent), ženy považují shánění řemeslníků za oříšek z osmdesáti pěti procent.
Změnit to je jeden z cílů, které si projekt Fandíme řemeslu vytkl. I proto se do něj zapojilo více než dvacet řemeslných cechů a profesních společenstev, které ve svých oborech reprezentují kvalitu a také ji u svých členů garantují.
Z průzkumu ostatně vyplynulo také to, že pro lidi je při výběru řemeslníka nejdůležitější, když od něj mohou očekávat bezchybnou práci. Za rozhodující považuje tuto skutečnost šedesát procent dotázaných. Cena klíčová pro dvacet dva procent účastníků průzkumu, u zbylých osmnácti procent je podstatné, kdy si na ně řemeslník udělá čas.
Výuční list chtějí i absolventi VŠ
„Neustále připomínám, že dobrý řemeslník se pozná podle toho, že má znalosti, dovednosti a zkušenosti,“ upozorňuje Drahoslav Matonoha, předseda Cechu zedníků ČR.
„Znalosti a některé dovednosti získá ve škole, zbytek – hlavně zkušenosti – může přinést jedině praxe,“ vysvětluje Matonoha, který je zároveň ředitelem Akademie řemesel v Praze na Zeleném pruhu, jednoho z největších odborných učilišť v republice.
Připomíná také trend posledních let, kdy se o výuční list ucházejí právě lidé s praxí v určitém oboru, často i vysokoškolsky vzdělaní. „Architekt navrhující interiéry, který nelituje námahy a vyučí se truhlářem, dokáže určitě lépe spolupracovat s výrobcem nábytku na míru, i když mu sám nebude konkurovat,“ říká Matonoha.
„Dlouhodobě usilujeme o zlepšení podmínek pro živnostenské podnikání a zvýšení prestiže řemesla,“ podotýká členka představenstva a generální ředitelka AMSP ČR Eva Svobodová s tím, že projekt Fandíme řemeslu je jedním z projevů tohoto úsilí a dlouhodobě patří k nejúspěšnějším aktivitám Asociace.
Foto: cz.depositphotos.com
Zdroj: Spindoctors s.r.o.