Je zakladatelem a majitelem první soukromé československé aukční společnosti Antikva Nova Praga, soudním znalcem, starožitníkem a numismatikem. Aukce byly původně spíše společenskou událostí. To se dnes u nás změnilo a draží se i za ceny srovnatelné se zahraničím. Je přesvědčen, že sběratelství lidi nikdy neomrzí.

Rozhovor s JANEM NEUMANNEM, prezidentem Asociace starožitníků.

Jak se stane z člověka starožitník? 

Stačí se občas zamyslet nad věcmi, které vás obklopují a uvědomit si, že je to například sklenice po babičce, nalévala vám do ní svůj skvělý horký punč při zimních návštěvách, nebo ten svěrák v dílně je po dědovi, společně jste nad ním dávali dohromady poloosu u stařičké škodovky. To bylo tenkrát. A tak vzniká úcta a pochopení starých, dnes už nesloužících věcí. To jsou začátky každého starožitníka, ceny, trhy, aukce, to přijde až později.

Pohybujete se v oboru starožitností celý život. Co vás dovede vzít za srdce? Může vás ještě něco překvapit?

Pohybuji se v oboru starožitností od svých třinácti let, od roku 1964, kdy jsem začal pravidelně docházet mezi organizované sběratele mincí. Do dnešního dne mě „dokáže vzít za srdce“ předmět s doložitelnou historií. Dám vám příklad. V bytě, který likvidují pozůstalí po svém příbuzném lékaři, narazíte v knihovně na starou dřevěnou lékárnickou dózu (schránku) na vonné látky. Po otevření objevíte zažloutlý lístek papíru se vzkazem: Lékárnická stojatka, lipové dřevo, ručně soustruhované, mramorování váleným papírem, pozdně empírová. Původ: Duchcov, zrušená lékárna U černého orla, založená 1716 z nadace hrabat Valdštejnů. Dar poručíka V.Č. Pohraniční stráž, (nalezeno na smetišti) dne 25.9. 1951. Ta hrdá, nádherně malovaná schránka z hraběcí lékárny, náhodně zachráněná z válečného plenění, němý svědek našich činů, se na vás usměje v jednom pražském bytě z police knih.

Jste zakladatelem a spolumajitelem první soukromé československé aukční společnosti. Jak složité to bylo ji založit? Kde jste vzal inspiraci?

První soukromá československá aukční síň vznikla na jaře 1989. Tehdejší režim dovolil po čtyřiceti letech drobné podnikání. Kolega právník měl známého předsedu MNV (Městský národní výbor) v Hradištku pod Medníkem. No a po několika sezeních u dobrého piva si toto MNV založilo „drobnou provozovnu (tehdejší terminologie)“ Aukční síň Antikva Nova Praga. První soukromá aukce proběhla po třiceti sedmi letech v Praze na Žofíně 22.října 1989 za nebývalého zájmu médií včetně státní televize. Nelíbili jsme se, a asi by to s námi nedopadlo dobře, přišel ale listopad a režim měl úplně jiné starosti.

Jak funguje Rudolfinská akademie, kterou vaše Asociace provozuje? Jde o profesní školu nebo spíše o volnočasovou aktivitu?

Původním posláním Rudolfinské akademie bylo umožnit vzdělání lidem provozujícím obchody se starožitnostmi a přispět k profesionalizaci tohoto oboru. Po roce 1990 Asociace starožitníků založila rudolfinskou akademii jako alternativu odborného studia v oboru. Postupem času se ale tato instituce stala uznávaným studijním místem, které vyhledávají znalci umění, sběratelé i laikové se zálibou ve starožitnostech.

Mohl by se znovu obnovit také na střední škole obor starožitník?

Jsem přesvědčen, že časem se obnoví i středoškolský obor starožitník. Tuto školu s maturitou nám záviděli i Angličani a Američani.

Jste také soudním znalcem.  Je hodně složité odhalit padělek?

Česká legislativa není na boj s padělky příliš připravená. Setkáte se s úsměvnými napodobeninami „slavných“ až po naprosto dokonalé podvrhy. Odhalení nebývá jednoduché.

Je možné i dnes mluvit o plošném růstu cen nebo platí, že špičkové věci dosahují špičkových cen, zatímco méně významné kusy se dnes prodávají hůř než v minulosti?

Ceny starožitností nerostou plošně již od devadesátých let. Přes různé módní výkyvy platí velká zhodnocení u mimořádných artefaktů. Průměrné zboží cenově ustupuje.

Je i v dnešní době vhodné investovat do starožitností?

Investovat do starožitností se vždy vyplácelo v dobách nejistých. A v takové době žijeme i dnes (přes stálá ujišťování našich řádně zvolených). Je ovšem zásadní, do jakých starožitností a s jakou vyhlídkou na návratnost.

Byl jste také jeden z odborníků v televizním pořadu Poklad z půdy. Co vám dala tato zkušenost?

Poklad z půdy? To je zkouška rychlé orientace na trhu. Asi se vám to bude zdát nepochopitelné ale s mnoha poklady i jejich majiteli se setkáme dvě až tři minuty před natáčením. Zkušenost? Být připravený úplně na vše.

Co podle vás přetrvá jako velká cennost z dnešní doby?

Přiznám se, že si to nedovedu představit. Žijeme v době s hromadnou výrobou pro rychlou spotřebu, heslem dnešních časů je plýtvání. Řemeslný fortel, chlouba výrobců z časů minulých je pro dnešní společnost nedůležitý. Kdybychom měli možnost podívat se z „té“ budoucnosti zpět do našich časů, věřím, že bychom možná byli velmi překvapeni, co se stalo velkou cenností.

Která doba je dle vás nejvhodnější dobou pro investice do starožitností?

Investice do starožitností by měla být dlouhodobou záležitostí. Sbírka se zhodnotí, ovšem vždy říkám, že v horizontu let nebo desetiletí. Sbíráme pro své děti. Starožitnosti a výtvarné umění je zbožím celosvětovým, toto zboží vždy putuje za penězi a je jedno zda stavíme různé legislativní a jiné hráze a zábrany. Čítankovým příkladem pro nás může být sousední Německo. Země bohatá na starožitnosti a výtvarné umění skončila zničená a vypleněná po prohrané válce. Většina starožitností odputovala za oceán, tam se v té době již intenzívně
rozvíjelo sběratelství. Následoval rychlý ekonomický růst Německa, tzv. hospodářský zázrak a starožitnosti z celé Evropy opět putovaly na německé trhy a do německých sbírek.

Změnil se hodně trh se starožitnostmi v době pandemie? Přesunul se obchod více do on-line světa?

V době pandemie se prakticky veškerý obchod se starožitnostmi přesunul do on-line světa. Tento trend byl na vzestupu i před pandemií, navýšení od března bylo ale skokové. Je skvělé, když i přes omezení vycházení můžete sedět u počítače a dražit si starožitnosti ve Vídni, Římě nebo Barceloně, tedy něco, co bylo dříve naprosto nemyslitelné.

Co má pro vás osobně v životě největší cenu a proč? 

Za největší cennost ve svém životě považuji zdraví. Pokud je člověk zdráv, může žít plnohodnotný život, a věnovat se všemu co ho zajímá, například sbírání starožitností nebo výtvarného umění.

Děkuji za rozhovor.

Foto: archiv Jana Neumanna