Autor: vláda

Datum předložení: 29. 6. 2020

Hodnocení EM: 80 procent

„Zákon o dani z příjmu nestačí proškrtat! Musím ho napsat znovu a lépe“, tvrdil v lednu 2017 tehdejší ministr financí Andrej Babiš. Šlo o reakci na slova člena Unie daňových poplatníků Davida Hubala, který v Otázkách Václava Moravce řekl, že současný zákon o dani z příjmu stačí vylepšit tím, že ho proškrtáme.  Nový zákon měl být podle Babiše napsán tak, aby ho politici znovu nemohli komplikovat, ale případně jen měnili daňové sazby, výše odpočtů a podobně. Zní to krásně: Jasná pravidla pro daňové výjimky, snížení administrativní zátěže podnikatelům, jednoduchost, přehlednost, stručnost…

Kdeže předpředloňské sněhy jsou. Nový zákon o daních z příjmů je údajně hotov, ale ministryni Schillerové se nelíbí, a proto zůstává v šuplíku. Namísto jeho předložení Ministerstvo financí pokračuje v novelizacích zákona, jehož celý název zabere už více než stránku textu. Z původních čtyřicet dva paragrafů se od roku 1992 rozrostl prostřednictvím doplňovaných písmen tak, že u některých paragrafů a odstavců už točí (a dotáčí) druhou abecedu. Stejně tomu bude i v případě novely, zavádějící paušální daň.  Její režim snadno najdete hned za paragrafem 38l jako paragraf 38la až 38lq.

Podívejme se však na samotnou paušální daň. Ve své podstatě se jedná o jedinou platbu živnostníka (OSVČ) státu, která v sobě vedle daně z příjmu zahrne také odvody sociálního a zdravotního pojištění. Koncept paušální daně navrhla už v roce 2016 Hospodářská komora. Připravil ho Ladislav Minčič, bývalý Kalouskův náměstek na financích, jako náhradu za zrušený projekt jednoho inkasního místo (JIM). Autorství ale není tak podstatné jako fakt, že na rozdíl od vlády Bohuslava Sobotky, která paušální daň odmítla, současná vláda se rozhodla ji zavést, za což si rozhodně zaslouží kladné body.

Špatně nastaveny nejsou ani zvolené parametry. Poplatníkem paušální daně se bude moci stát osoba samostatně výdělečně činná, pokud v předcházejícím zdaňovacím období neměla příjmy převyšující hranici osm set tisíc korun.  Ministryně Schillerová sice chtěla milion, ale sociální demokraté nemají milionáře rádi. Pokud se poplatník rozhodne vstoupit do paušálního režimu, oznámí to prostřednictvím správce daně a začne platit paušální měsíční zálohy, jejichž prostřednictvím platí tři plnění dohromady, a to každý měsíc, takže na konci zdaňovacího období nemusí nic doplácet ani mu nevznikají přeplatky.

Daň z příjmů v paušálním režimu činí sto korun měsíčně. Záloha na sociální pojištění je navrhována ve výši nejnižšího vyměřovacího základu pro osoby samostatně výdělečně činné vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost zvýšeného o patnáct procent. Vyměřovacím základem pro pojistné na veřejné zdravotní pojištění bude pouze minimální vyměřovací základ. Pokud se dodatečně nezjistí, že poplatník neměl na paušální daň nárok, například proto, že měl vyšší než povolený příjem, pak jeho platby už nejsou zálohami, ale stanou se odvedenou daní a pojistným. Daňové přiznání ani přehledy podávat nemusí.

Letos by paušální daň činila 5 378 korun a pro příští rok Ministerstvo financí odhaduje (dle vývoje průměrné mzdy) 5 740 korun měsíčně. Na těchto částkách je vidět, že paušální daň nebude výhodná pro každého. Většina OSVČ dnes platí daň nižší než sto korun měsíčně, ale to asi není chyba návrhu. U ostatních bude záležet na výši uplatňovaných paušálů, čerpání daňových bonusů a podobně.  Ministerstvo financí předpokládá, že se do režimu paušální dně zapojí cca sto čtyřicet tisíc poplatníků a stát na tom ještě vydělá, neboť budou platit vyšší sociální pojištění a možná se přihlásí i část těch, co tak trochu podvádí.

Paušální daň přirozeně nemá jen příznivce. Kromě komentátorů, kteří kompromis považují za sprosté slovo, a na všem něco najdou, jsou to hlavně odboráři. Zavedením paušální daně údajně vzroste nepoměr mezi daňovým zatíženímzaměstnanců a živnostníků: „Všem se snižují daně a zaměstnanec to platí“.  Aby je zchladil, předhodil jim premiér na oplátku úvahu o úplném zrušení sociálních odvodů pro zaměstnance. Oproti minimálním dopadům paušální daně by to znamenalo díru v rozpočtu ve výši osmdesát miliard. Alespoň konečně víme, na co potřebujeme v příštích letech deficity ve stovkách miliard.

I kdyby návrh snížil daně a papírování jen sto čtyřiceti tisícům živnostníkům, není to vůbec málo. Vadou na kráse zůstává hlavně fakt, že jde o další novelu přenovelizovaného zákona, který se líbí snad už jen daňovým poradcům. Složitý a pro laika nepochopitelný daňový zákon je totiž v jejich zájmu. Na druhou stranu nelze ani přikývnout myšlence, že nový zákon automaticky znamená stručnost a jednoduchost. Víme přece, jak to chodí. Ostatně, napsat zákon o daních tak, aby se v něm měnily jen sazby, není reálné. Politici mají různé názory nejen na výši sazeb, ale na celé daňové systémy. Paušální daň je toho důkazem.

– swp, red –

Foto: pixabay.com