„Kdo se jednou, dvakrát či třikrát ročně připlíží k soudu a snad i za úplatu tam zastupuje při rozvodu nebo při něčem podobném, je de iure vinklářem, ale jeho existence mne zdaleka tak netrápí jako existence těch, kteří se tváří že jsou cosi jako advokátní kanceláře, a to se vším všudy, včetně příslušné inzerce.“

Rozhovor s TOMÁŠEM SOKOLEM, advokátem a místopředsedou České advokátní komory

Jak dále vysvětluje, bude-li někdo hledat pomoc při řešení právního problému, může kvalitní radu očekávat s velkou jistotou u advokáta. U vinkláře může naopak s velkou pravděpodobností očekávat neodbornost a možná i podvod. Česká advokátní komora se nedávno Vašimi ústy ostře vymezila proti tzv. vinklaření. Co si lze pod tímto pojmem představit?

Za vinklaření, též zvané pokoutnictví, je obecně považováno poskytování právní služby někým, kdo k tomu nemá zákonnou licenci. Tu mají především advokáti, dále pak notáři a exekutoři, případně i jiní ve specifických oblastech jako jsou patentoví poradci a podobně. Podle zákona o advokacii je přestupkem poskytování právní služby opakovaně a za úplatu někým, kdo není podle tohoto zákona osobou k takové činnosti oprávněnou. Což můžeme považovat za zákonnou definici vinklářství. A jen pro úplnost, přestupkem je i používání označení „advokát“ tím, kdo nesplňuje zákonné podmínky pro používání takového označení.

V Občanském soudním řádu existuje ustanovení, které ukládá soudu, aby nepřipustil zastoupení účastníka řízení, jestliže zástupce zřejmě není způsobilý k řádnému zastupování, anebo jestliže jako zástupce vystupuje v různých věcech opětovně. Jaký je názor Komory na tuto novelu? 

V občanském soudním řádu bylo původně, že soud nepřipustí zastoupení občanem, jestliže by odporovalo pravidlům socialistického soužití. To pak bylo k 1.1.1992 změněno na nynější text, který zmiňujete v otázce.  Poslední novela z roku 2017 pak tomu ještě přidala povinnost soudu zaslat Ministerstvu spravedlnosti opis rozhodnutí o nepřipuštění do 30 dnů od právní moci takového rozhodnutí. Od počátku byla tato úprava namířena proti vinklářům, kteří se vyskytovali i před rokem 1989 a jen se všelijak měnila konkrétní formulace.

Už v roce 2017 byla na popud České advokátní komory přijata novela, která přesně definovala vinklaření jako správní delikt. Od té doby se nic nezměnilo? 

Popravdě, zatím se toho mnoho nezměnilo a stále existuje řada fyzických, ovšem zejména právnických osob, kteří se vinklařením intenzivně zabývají, a dokonce to zcela drze inzerují prostřednictvím internetu. Proto také ono Vámi zmíněné „ostré vymezení České advokátní komory“.

V čem vidíte nedostatečnost současné právní úpravy, jestliže problém vinklaření stále přežívá? 

Současná zákonná definice přestupků vinklářství postihuje toho, kdo se takového jednání dopustí poskytováním právní služby opakovaně a za úplatu. To pochopitelně musí být v rámci přestupkového řízení prokázáno a popravdě, nejde to vždy. Je relativně snadné prokázat opakované poskytování právní služby, dnes již i díky výše zmíněné dokumentační povinnosti. Byť samozřejmě ne všechny. Těžší to je s prokazováním inkasa odměny, protože v řadě případů prostě stačí, aby ten, koho vinklář zastupoval, uvedl, sice lživě ale obtížně vyvratitelně, že nic neplatil.

Lze odlišit různé chytráky, kteří nějakým známým sem tam dávají právní rady od těch, kteří se tím pravidelně živí? 

Nehovořil bych vysloveně o chytrácích, to je trochu pejorativní výraz, spíše bych hovořil o tom, kdo z kamarádství nebo z příbuzenství zastoupí někoho u soudu. Což je jedna strana mince a nic proti ní. Na rubu jsou však samozvaní a nezákonní podnikatelé v právu.  Poměrně spolehlivým ukazatelem je četnost jejich angažmá a tedy to, co je v hypotéze § 52 d odst. 1 písm. a) zákona o advokacii. K tomu bych ale poznamenal, že dnes se již velmi spolehlivým ukazatelem stává právě zmíněná inzerce. Kdo se jednou, dvakrát či třikrát ročně připlíží k soudu a snad i za úplatu tam zastupuje při rozvodu nebo při něčem podobném, je de iure vinklářem, ale jeho existence mne zdaleka tak netrápí jako existence těch, kteří se tváří, že jsou cosi jako advokátní kanceláře, a to se vším všudy, včetně příslušné inzerce. A také s tím, že se nabízejí právnickým osobám.

Kdy se rozsahem, soustavností, případně ziskem stává z přestupku trestný čin neoprávněného podnikání? Postihují OČTŘ efektivně tento druh trestné činnosti?

Z našeho pohledu ne dost efektivní postih vinklářů prostřednictvím trestního práva byl důvodem pro iniciaci změny zákona o advokacii a zavedení přestupku podle § 52 d zákona o advokacii. Skutkovou podstatu trestného činu neoprávněného podnikání dle § 251 trestního zákoníku, což před novelou zákona o advokacii byla jediná možnost postihu vinklářů, naplní ten, kdo neoprávněně ve větším rozsahu poskytuje služby nebo provozuje výrobní, obchodní nebo jiné podnikání. Což bylo vykládáno tak, že musí jít o jakýsi faktický ekvivalent běžné podnikatelské činnosti. To dávalo vinklářům ještě větší možnost uniknout a obráceně, prokazovat tento rozsah bylo ještě obtížnější a z pohledu orgánů činných v trestním řízení poměrně nepopulární činnost. Proto také bylo postiženo jen naprosté minimum vinklářů.

 Jak se vůbec ti soustavní vinkláři prezentují veřejnosti? 

Způsoby prezentace vinklářů na veřejnost jsou různé. Někteří vinklaří opatrně a zásadně na sebe neupozorňují. Spoléhají na to, že si lidé o nich mezi sebou řeknou. Přibývá ale těch, kteří se prezentují přesně tak, jak advokát nesmí. Lživou reklamou. Dnes už vcelku pochopitelně a prakticky vždy prostřednictvím internetu. Tam nabízejí své úžasné služby a zázračná řešení právních problémů. A tam je obvykle i ulovíme.

Co když jenom spolupracují s nějakým advokátem, nebo advokátní kanceláří, a pouze tím způsobem nahánějí klienty? 

Toto je velmi citlivý problém, protože existuje řada zcela legálních podnikatelských aktivit, při nichž subjekty dlouhodobě spolupracují s advokáty či s advokátní kanceláří. Typicky realitní kanceláře. Tam nejde o problém vinklaření, ale o problém, který může nastat v souvislosti s etickým kodexem advokáta. Tento kodex, mimo jiné, advokátovi zapovídá, aby mu někdo jiný zprostředkovával poskytnutí právní služby. Nicméně jde to, musí jít o vztah, z něhož je patrné, že nejde o „nahánění“ klientů, ale o součást určité komplexní služby, kterou realitní kancelář nemůže sama poskytnout. Tedy právní službu spočívající v sepisu kupní smlouvy, zástavní smlouvy a podobně.  Advokát také může zajistit úschovu kupní ceny.

Jaký je v tomto ohledu postoj Ministerstva spravedlnosti? 

Se zástupci Ministerstva spravedlnosti jsme v nedávnu jednali a rozhodně se shodujeme na základním, totiž na potřebě vinklářství potírat. Shodujeme se i na tom, že současná úprava přestupku dle § 52 d zákona o advokacii není ideální a možná by se s ní mělo něco dělat. A také jsme se shodli na tom, že budeme hledat i nové způsoby, jak vinklaření zamezit.

Lze vinklaření efektivně potírat i s ohledem na stále se rozvíjející internetový trh? 

To, co nazýváte internetovým trhem je prostě jen jiná forma téhož podnikání. Nevidím důvod, proč by na ní neměla dopadat regulace prováděná zákony. Spíše bych řekl, že to je naopak, protože v šíření informace či nabídky poskytnutí právní služby někým, kdo advokát není, je mnohem snáze zjistitelné díky internetové inzerci, než kdyby šlo o nějakou méně nápadnou formu nabízení se.

Co by ještě mohla v boji s vinklařením udělat Komora? 

Pracujeme na tom. Například se zaobírám představou, že upozorníme finanční úřady na nepřijatelnost nákladových položek spočívajících v úhradě za právní službu vinkláře. Chceme mnohem více informovat veřejnost o tom, že vinklář neohrožuje advokáta, není jeho konkurencí, ale ohrožuje především a zejména ty, kterým nabízí právní služby.

Zaznamenal jsem, že se rozmohly různé kutilské rady i v souvislosti s koronavirovou krizí, kdy se ze dne na den řešila a řeší řada právních otázek, které musely být oříškem i pro zkušené advokáty. Kde podle Vás naleznou občané relevantní právní rady? 

Pokud jde o koronavir a krizi jím vyvolanou, v té se ve zcela protichůdných radách a doporučeních předháněly úplně jiné obory než právníci nebo advokáti. Jde o zcela novou situaci s novými problémy. Ale jde zejména a doufejme o situaci přechodnou, a tak bych to, co se při tom dělo, pokud jde o právní služby a jejich nabízení, nebral příliš vážně. Z poněkud jiného konce nahlíženo. Advokát je vázán řadou povinností, má zákonnou odpovědnost za to, že poskytnutá právní služba, nebo chcete-li, rada, je v mezích možností správná a jeho odpovědnost sahá až k povinnosti nahradit škodu, kterou nesprávnou radou způsobil. Proto jsou také advokáti pojištění a tohle všechno je, krom mnoha jiného, liší od vinklářů. Tedy bude-li někdo hledat pomoc při řešení právního problému, může kvalitní radu očekávat s velkou jistotou u advokáta. U vinkláře může naopak s velkou pravděpodobností očekávat neodbornost a možná i podvod. Na tom koronavirová krize nic nezměnila.

Někdo by mohl vnímat boj proti vinklářům jako cechovní snahu uchovat si monopol na poskytováních právních služeb, do které zájemcům nic není. Proč by tedy měli volit raději advokáty, než vinkláře? 

Monopol na poskytování právních služeb do určité míry advokáti skutečně mají, ovšem s limity, které jsem zmínil. Vinkláři tuto výhradnost nijak zásadně neohrožují. Nejsou to kobylky, které by přilétly, spásly úrodu a zase někam zmizely. Nicméně jejich drzost, s jakou nabízejí služby kombinovaná s tragicky nízkou úrovní toho, co produkují, nás iritovala již léta. V advokacii začíná absolvent právnické fakulty jako koncipient, má školitele, který ho po tři roky učí, jak se právo, s nímž se seznámil na VŠ v praxi aplikuje a také rutinu povolání. Máme relativně přísný zákon o advokacii, máme etický kodex, který reguluje vztahy mezi advokáty navzájem ale i vztahy mezi advokátem a klientem, máme kontrolní orgány, kárné orgány a myslím si, že advokacie i přes výjimečné výstřelky některých kolegů je činnost, při které je poskytována kvalitní služba za velmi slušných podmínek. A jak jsem již zmínil, proti případně napáchaným škodám jsou advokáti povinně pojištěni. Nic z toho vinkláři nemají a zjevně jsou přesvědčeni, že právě to jim dává křídla a prostor k tomu, aby vyváděli způsobem, za jaký by advokát už dávno stál před kárným senátem a bojoval o holé přežití. To si musí každý rozmyslet, zda chce takového holomka práva, anebo profesionála.

Za rozhovor poděkoval Dušan Šrámek, Česká justice

Foto 1+2: archiv ČAK