Recenze zákona o některých právech osob se zdravotním postižením

Autor: skupina poslanců (Piráti, ČSSD, KDU-ČSL, TOP09, STAN, ANO)

Stanovisko vlády: souhlas

Datum předložení: 5. 6. 2020

Hodnocení EM: 50 %

Taxikář, známý z videa, na němž vyhazuje z auta nevidomou ženu i s jejím psem, přinejmenším ukazuje, že na to nepanuje jednotný názor. Zatímco řidič sdílené taxislužby měl za to, že by převozem psa bez sítě nebo mříže v autě porušil předpisy a riskoval pokutu, žena to naopak považovala za neférové a nespravedlivé jednání, což nakonec vedlo k vyhrocení situace a všeobecně známému incidentu. Jednou věcí však je neadekvátní chování řidiče taxislužby, druhou pak otázka, kdo z těch dvou měl vlastně pravdu.

Práva osob doprovázených psem se speciálním výcvikem lze nalézt v řadě předpisů, které se týkají různých oblastí života. Jde zejména o zákon o ochraně veřejného zdraví, zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování nebo například vyhlášku o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu. Právo na vstup s asistenčním psem tak už je zaručeno všude tam, kde se poskytují stravovací služby, zdravotnické služby, do kadeřnictví a podobně. V případě prostředků veřejné dopravy sice platí, že právní úprava zaručuje přepravu pouze vodicích psů, avšak na stole je již novela vyhlášky, která to napraví.

Tam, kde konkrétní předpis chybí, lze právo na doprovod psa se speciálním výcvikem, kam patří psi vodicí, asistenční a signální, odvodit z obecného zákazu diskriminace podle antidiskriminačního zákona. Není ale vůbec lehké ho tam najít. Definičním znakem diskriminace je, že se s dotyčnou osobou zacházelo méně příznivě než s jinou, což v těchto případech neplatí. Nemáme důvod nevěřit, že by onen taxikář nepostupoval stejně vůči jiným zájemcům o svezení se psem.  Ve skutečnosti v tomto případě chceme, aby se s osobou, kterou doprovází pes se speciálním výcvikem, zacházelo jinak než s ostatními.

Jak je tedy možné, že se na tento případ rozlišování vztahuje „antirozlišovací“ zákon? Říká se tomu nepřímá diskriminace. Cílem antidiskriminačního práva je snaha o zajištění rovnosti šancí. Jako spravedlivé je v tomto případě vnímáno, když se přihlíží ke zdravotnímu postižení člověka a v rámci možností se mu umožní stát na stejné startovní čáře. Pes se speciálním výcvikem je fakticky zdravotní pomůckou, která pomáhá vyrovnávat handicap. Z tohoto pohledu je právo na doprovod psa skutečně zaručeno a jeho odepření je porušením zákona.

Co je to však platné, když vymahatelnost v praxi více či méně selhává.

V roce 2015 doporučila ochránkyně práv vládě přijetí právní úpravy, která by specifikovala výcvik psů a vymezila veřejně přístupné prostory, do kterých mají osoby v doprovodu speciálně vycvičených psů přístup. Myšlenky na přijetí zvláštního zákona se po pěti letech chopila skupina poslanců, která předložila zákon o některých právech osob se zdravotním postižením. Vzhledem k tomu, že právo na doprovod speciální psa je v praxi běžně ignorováno, přijetí zákona je na místě. Dobrý úmysl ale bohužel nestačí tam, kde chybí legislativní IQ. Návrh zákona je totiž vyloženě odfláknutý.

Tak předně má devět paragrafů a zajišťuje pouze vstup osob v doprovodu psa se speciálním výcvikem do veřejných prostor a prostředků veřejné dopravy. Zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením je přitom mnohem širší. Zmiňme namátkou třeba přístup k zaměstnání, ke službám, bydlení či ke vzdělání. Že vás pustí se psem do školy, ještě neznamená, že s ním můžete i studovat. Z textu zákona navíc vůbec není zřejmé, kam vás mají se psem pustit. Veřejně přístupné prostory nebo budovy ani prostředky veřejné dopravy český právní řád nezná a bez příslušné definice nikdo neví, co všechno zahrnují.

Kromě úzce a nejasně vymezeného okruhu práva na doprovod psa, zákon po zdravotně postižené osobě požaduje, aby psa se speciálním výcvikem ovládala a využívala bezpečným způsobem. Těžko říci, co si pod tím máme představit.  Na samotné psy, jejich výcvik a dovednosti, se žádné požadavky nekladou. Návrh pouze stanoví, že způsobilost k výcviku psů získáte členstvím v jedné ze dvou mezinárodních organizací sdružujících výcvikové spolky, čímž má být zaručena kvalita psů. Kdo ale zaručí kvalitu zahraničních subjektů, které stojí zcela mimo jakoukoli pravomoc českých orgánů, už předkladatelé neříkají.

Celkovou bezzubost návrhu podtrhuje fakt, že nezavádí žádné přestupky ani správní tresty za jeho porušování. Těžko tak může něco zlepšit, když právo na doprovod psa už máme, ale chybí jeho vymahatelnost. Možná návrh alespoň zabrání podvodům s falešnými speciálními psy. Někteří pejskaři totiž své miláčky vydávají za asistenční jen proto, aby je mohli všude brát s sebou. Za padělání veřejné listiny, kterou se má podle návrhu stát průkaz psa se speciálním výcvikem, dostanou až tři roky natvrdo. Trochu moc za takovou hloupost a málo na celý zákon. Pořád ale poslanci udělali alespoň něco, když už vláda nedělá nic.

– swp, red –

Foto: pixabay.com