V Otázkách Václava Moravce se v neděli před týdnem vyjádřil guvernér České národní banky Jiří Rusnok mimo jiné k důchodové reformě, k možnosti odkupu dluhopisů ze strany ČNB i k záporným úrokovým sazbám.

Nejvíce pozornosti ovšem vyvolalo jeho negativní vyjádření k připravovanému zrušení superhrubé mzdy a s tím souvisejícímu novému nastavení daňových sazeb, neboť zvolené daňové sazby povedou k výpadku v daňových příjmech České republiky v přibližné výši 74 mld. Kč. Tento výpadek není jednorázový pro rok 2020, nýbrž se promítne do státního rozpočtu i v příštích letech. Jiří Rusnok upozornil, že se jedná o faktické snížení daní v situaci, kdy by bylo logické spíše daně zvýšit. Po tomto vyjádření byl guvernér ČNB napadán některými ekonomy, bankéři a také novináři, že se jedná vlastně o kritiku vlády a do té by se dle nich neměla ČNB pouštět, nebo také, že podobnými vyjádřeními může být ohrožena nezávislost centrální banky. Centrální banka by se podle nich měla soustředit na svůj hlavní cíl, jímž je péče o cenovou stabilitu.

Péče o cenovou stabilitu je sice hlavním cílem ČNB, nikoli však cílem jediným. Zákon o České národní bance vedle cíle cenové stability uvádí jako další cíl finanční stabilitu. To v praxi znamená, že ČNB sleduje a posuzuje rizika ohrožení stability finančního systému. Guvernér tedy podle mého názoru správně upozornil na riziko, které by mohlo vést k dlouhodobě deficitním rozpočtům, následně pak ke zhoršení ratingu České republiky a zvýšení úrokových sazeb na dluhopisech, což by se promítlo do vyšších úrokových nákladů spojených s vydanými dluhopisy, případně by to mohlo i negativně ovlivnit přístup ČR na mezinárodní finanční trhy. To by byla situace, kdy by mohlo být pro ČNB obtížné plnit i svůj hlavní cíl – cenovou stabilitu.  Uvědomme si, že role centrálních bank se celosvětově změnila, a to již v období po krizi v roce 2008. Místo kritiky ČNB bychom ji spíše měli pochválit za její odbornost a informační otevřenost.

PETR BUDINSKÝ, prorektor Vysoké školy finanční a správní

Foto: archiv VŠFS