Recenze zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy

Autor: Poslanci napříč politickým spektrem

Datum předložení:  9. 7. 2020

Stanovisko vlády: Nezaujala stanovisko

Hodnocení EM: 50%

Privatizace zisků a socializace ztrát, neboli zisky si necháme, o ztráty se podělíme s ostatními, je módní metoda hospodaření nejen v České republice. V souvislosti s koronavirem se šíří rychleji než samotná nákaza a ta se šíří opravdu rychle. Ani zdaleka se ovšem nejedná o nový fenomén, zavlečený čínskou chřipkou. Poslanecká novela zákona o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy je toho důkazem. Cílem návrhu je, aby stát další tři roky ručil za škody působené kormoránem velkým, který už od roku 2013 mezi zvláště chráněné živočichy nepatří. Je ho více než dost a k ochraně chybí důvod.

Ještě než se podíváme na samotný návrh novely, dejme prostor pro stručný ornitologicko-historický výklad. Kormorán velký je pták, který se u nás vyskytoval spíše sporadicky a k většímu nárůstu jeho populace došlo až v polovině osmdesátých let minulého století. Jeho první stálá kolonie vznikla na jižní Moravě až v roce 1982. Od té doby počty hnízdících ptáků nejdříve prudce narůstaly, ale později zpět prudce poklesly. Nejedená se o druh zavlečený člověkem, a proto se na něj nikdy nepohlíželo jako na invazní nepůvodní druh. Právě naopak, při poklesu jeho populace byl, k nelibosti rybářů, prohlášen za ohrožený druh.

Ochrana šla kormoránovi k duhu. V současné době u nás trvale hnízdí okolo tři sta padesáti párů a co je horší, osm až patnáct tisíc jich tu přezimuje a další statisíce přes nás migrují. Zbývá podotknout, že kormorán je rybožrout a vynikající lovec. Ryby loví v hejnech, potápí se za nimi do hloubky až deseti metrů a při lovu vytváří jakousi rojnici, která vytlačuje hejno ryb směrem k hladině. Díky této taktice je hejno kormoránů schopno ve velmi krátké době slovit chovný rybník. Jeden kormorán sice spolyká jen půl kila ryb, když je to ale den co den a jsou jich tisíce, rybníkářům i sportovním rybářům zůstávají oči pro pláč.

V souvislosti s vyřazení kormorána velkého ze seznamu zvláště chráněných druhů v roce 2013 rybníkáři žádali povolení celoplošného odstřelu a zachování náhrad do doby, než poklesne stav kormorána na únosnou mez. Se svými požadavky neuspěli. Na kormorána se dál vztahuje ochrana jako na každého volně žijící ptáka, takže jej nelze střílet bez povolení. Ani povolení zabíjet příliš nepomáhá. Jak upozorňují ornitologové, je-li nažraný kormorán vyplašen střelbou, vyvrhne nestrávenou rybu a následně si uloví další. Rybáři tak sice pár ptáků zastřelí, ale plašením ostatních jen zvyšují počet ulovených ryb.

Řešením bylo lobbovat za změnu zákona a tady se ukázalo, že jde o docela složitý legislativní oříšek. Kormorána už mezi chráněné živočichy ministerstvo životního prostředí zpátky zařadit nechce, a zákon počítá s hrazením škod způsobených pouze zvláště chráněnými živočichy, které jsou uvedeny v prováděcí vyhlášce k zákonu o ochraně přírody a krajiny. V roce 2017 se tak zrodila poslanecká novela zákona, která jednoduše řečeno akceptovala vypuštění kormorána ze seznamu zvláště chráněných živočichů, ale současně zavedla přechodné tříleté období, během kterého měly být náhrady ještě vypláceny.

Ani tentokrát rybníkáři dlouho neslavili. Ministerstvo financí, příslušné k vyplácení náhrad, jim místo peněz sdělilo, že se řídí textem zákona a nikoli přechodnými ustanoveními, která nemohou měnit obsah zákona. Takový výklad je samozřejmě sporný, nicméně příslušní poslanci nehodlali čekat, až jej rozseknou soudy a podali další novelu zákona, která hned za podmínku být zařazen na seznamu zvláště chráněných živočišných druhů dala větu, že to neplatí pro škody způsobené kormoránem velkým v letech 2018, 2019 a 2020. Rybníkáři díky tomu v těchto třech letech vyinkasují více než sto milionů korun.

Jak se dalo očekávat, kormorán nezmizel, a proto je zde další novela, podle které se náhrady mají vyplácet další tři roky.  Při hodnocení zákona je třeba vycházet nejen ze záměru, ale též jeho provedení. Věcně je to tak, že stát pomáhá kdekomu, kupříkladu zemědělcům sanuje škody vzniklé v důsledku jara, léta, podzimu i zimy, proč tedy začít škudlit zrovna u rybníkářů. Ocenit je též nutno, že se předkladatelé nesnaží odškodnit rybáře z tekoucích vod. Ačkoli Český rybářský svaz každoročně vysadí ryby za více než dvě stě milionů korun, stále platí, že tyto ryby jsou právně věc ničí a majetkem rybáře se stávají až v okamžiku odlovu.

Pakliže lze s ideou zákona s přimhouřením obou očí souhlasit, s provedením je to mnohem

horší. Je jasné, že náhrady za kormorána nemají být v zákoně, který je součástí ochrany ohrožených druhů a nikoli přemnožených ptáků. Hradit škody by v tomto případě mělo ministerstvo zemědělství v rámci podpory rybářského hospodaření. Podobných titulů tam mají dost. Rovněž platí, že tříleté prodloužení výplaty náhrad je jen dalším odkladem, který nic neřeší. Kormorán velký tu bude i po roce 2023. Opravdu předkladatelé kvůli němu chtějí každé tři roky novelizovat zákon, který s ním nemá nic společného?

Foto: pixabay.com

– swp, red –