Státní rozpočet 2021

Recenze návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2021
Autor: vláda
Datum předložení: 30. 10. 2020
Hodnocení EM: 30%
Vyjednávání o rozpočtu každoročně začíná už v létě. Ministři přicházejí za ministrem či ministryní financí s notně nadsazenými představami a odcházejí s osekanými výdaji a zadáním, aby hledali další úspory.
Tak tomu bylo vždycky, jenom letos ne. Žádné licitování o útraty a příjmy jednotlivých resortů se prakticky nekonalo. Ministryně Schillerová jednoduše dala každému, co si řekl, a tak není divu, že zatímco ještě v září odhadovala deficit na 120 miliard, v říjnu už to bylo 320 miliard. Však víte, Covid! A pokud vše půjde podle nepsaných pravidel letošního roku, za pár měsíců po schválení to klidně může být dvakrát tolik.
Heslem přípravy rozpočtu na příští rok je ujišťování, že na to máme.  Tady je třeba připustit, že vlivem vyrovnaného hospodaření z minulých let, státní dluh skutečně klesl, a to jak nominálně, tak procentuálním vyjádřením k HDP. Zatímco v roce 2014 činil celkový státní dluh 1 663,7 miliard, v roce 2019 to bylo 1 640,2 miliardy. Ještě lepší výsledky můžeme vidět v poklesu podílu dluhu na HDP. Zatímco v roce 2014 dosahoval 39 procent, v roce 2019 už jen 29 procent. Paradoxně nejvyšších hodnot podíl státního dluhu na HDP dosáhl za vlády Petra Nečase v letech 2012 až 2013, kdy vystoupal až na 41,3 procent.
Na druhou stranu není doba jako doba. V horších časech se škrtá a škudlí, kde se dá a rozpočet je stejně v deficitu, naproti tomu v časech dobrých se rozhazuje a ono to kupodivu vyjde lépe, než Ministerstvo financí odhadovalo. S predikcemi je to těžké v časech klidných a co teprve v nejisté době. Ministři, kteří před čtrnácti dny slibovali, že se třetího listopadu vrátí do škol, by mohli vyprávět. Pakliže nedokážeme předvídat, co se stane za čtrnáct dní, jak má chudák ministryně financí tušit, co bude za rok. Jenže rezignace na jakékoli výhledy spolu s přesvědčením, že máme z minulých dostatečný polštář, vytváří nebezpečný koktejl.
Co když tu s námi Covid 19 bude i v dalších letech? Máme dostatečný polštář na dva nebo čtyři roky? Nejsme náhodou pasažéry letadla, které padá k zemi a posádka nás uklidňuje, že jsme naštěstí letěli dost vysoko? Jak dlouho se tím můžeme chlácholit? Tahle výhoda se zkonzumuje, a pokud nic jiného v rezervě není, přijde tvrdý pád. Možná vláda věří, že s příchodem očkování problém zmizí, ale i tahle naděje je iluzorní. Vakcína, co měla být v prosinci a bude možná v dubnu, nutně narazí na nedůvěru veřejnosti.  Stačí jedna alergická reakce a do očkování se nikdo nepohrne, a když, nikdo neví, jak dlouho bude účinné.
V současné situace jistě není na místě zavřít už tak vyschlé kohouty a sypat sůl do ran ve stylu: nejlepší umělec je hladový umělec. Rozpočet skutečně musí reflektovat dopady pandemie na jednotlivé skupiny obyvatel, podnikatele i odvětví hospodářství. Hlavní problém návrhu ale je, že tato reflexe je plošná a nijak se nepromítá do ostatních parametrů rozpočtu. Vláda měla od počátku svého mandátu nějaké priority a ty by se nyní měly změnit. Jenže to se neděje. Na kapačkách se drží celé neperspektivní sektory, k původním prioritám přibyly nové, takže rozpočet má jako prioritu všechno a ve skutečnosti vlastně nic.
K samotným parametrům rozpočtu na rok 2021 můžeme říci, že počítá s příjmy ve výši 1,488 bilionu korun a výdaji ve výši 1,808 bilionu korun.  Návrhem vláda skutečně plní parametry dané zákonem o rozpočtové odpovědnosti. To je mimochodem zákon, který má zabránit bezbřehému zadlužování státu. Vláda si je ovšem novelou z letošního dubna pozměnila tak, aby se mohla zadlužovat bez jakékoli odpovědnosti. Návrh počítá jak s vyššími výdaji na zdravotnictví nebo na investice, tak s růstem důchodů, zvýšením platů učitelů, nebo zvyšováním sociálních dávek, které v současné chvíli žádnou prioritu nejsou.
Při projednávání rozpočtu ve sněmovně lze navíc očekávat další změny, které mu příliš nepomohou. Andrej Babiš poslaneckým návrhem žádá zrušení superhrubé mzdy, lépe řečeno snížení daně z příjmů na patnáct procent, což příjmy rozpočtu podsekne o dalších sedmdesát až osmdesát miliard a vláda to jistě podpoří. Svoji opci za podporu si chtějí vybrat také komunisté, podle kterých je nyní zcela zbytečné vyzbrojovat naší armádu. V jejich případě spolu s SPD nejde ani tak o snahu šetřit, jako spíš o nechuť k posilování obranyschopnosti proti hrozbám ze zemí, které mají, na rozdíl od našich spojenců, jejich upřímné sympatie.
Pro příští rok vláda počítá s růstem o 3,9 procenta, což v tuto chvíli není pravděpodobné, stejně jako předpokládané příjmy rozpočtu. Po započtení nižších příjmů a výpadku ze snižování daní se předpokládaný deficit znovu přiblíží pěti stům miliardám. O návrhu zákona tak můžeme s trochou nadsázky říci, že je jen slohovým cvičením, které vláda předkládá, protože podle zákona musí. Nenechme se ukolébat tvrzením, že jde o pouhé rozvolnění fiskálních pravidel. Vláda a ministři žádají bianko šek, aby si pro peníze mohli chodit, jako když mají v bance otevřený neomezený kredit.
-swp, red-